Sekvoj obrovská prodej
Běžně sekvoj můžete koupit na internetu.
Zdroj: Sekvoj
Téma
SEKVOJ OBROVSKÁ
OBSAH
Poradna
V naší poradně s názvem SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sekvoje jsou náchylné k onemocnění zvané rakovina sekvojí nebo rakovina seiridium. Příčinou jsou houbové patogeny druhu Seiridium. Zde je vidět, jak vypadá rakovina sekvojí: www.google.cz/search…
Tato nemoc způsobuje zachvácéní větví, na kterých všechny listy hnědnou, zatímco okolní větve udržují svůj zelený vzhled. V místech odumírající tkáně se může na kůře objevit výron slizu. Menší stromy mohou v důsledku této nemoci zemřít. Nákaza se šíří větrem a vodou, vývoj onemocnění je povzbuzen v deštivém počasí. Chcete-li překonat rakovinu sekvojí, tak odřízněte a zničte nemocné větve. Vždy sterilizujte své zahradnické nůžky mezi každým řezem, aby se zabránilo šíření nemoci. Neexistuje žádný lék na tuto nemoc, takže rostliny, které trpí extrémní infekcí by měly být odstraněny a zničeny.
Zdroj: diskuze Sekvoj nemoci
Diskuze
V diskuzi SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Poch.
Zasadil jsem semena Sekvoje a vyrostli z nich male stromecky asi 3cm velke.Zhruba po 3mesicich zacli usychat.Nevim jak je zalevat,malo nebo hodne,zatim je zalevam hodne a nepomaha to.Dekuji za kazdou radu.Pavel Poch.
Zdroj: diskuze Sekvoj nemoci
Sekvoj rychlost růstu
Mladé sekvoje rostou relativně rychle. Dosahují 20 metrů za přibližně 20 let. Dá se sehnat i metrový strom, který má již silnější kořeny, je tedy méně náchylný na vymrzání.
Zdroj: Sekvoj
Diskuze
V diskuzi MONSTERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Monstera je tedy opravdu trefný název pro tuto rostlinu. Švagrová ji má doma a je opravdu obrovská, ale krásná, kdo na ni má dostatek prostoru a světla, určitě neprohloupí. Právě u švagrů v tomto není problém, mají velký obývací pokoj, kde si každý všimne právě monstery a designového krbu. Už mi ji nabízela, ale já bych na ni bohužel vhodné místo nenašla.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Monstera
Sekvoj pěstování
Sekvoj je rostlina původně pocházející z Kalifornie. Sekvoje rychle rostou a jsou velmi odolné vůči nemocem. Sekvoj obrovskou můžeme sázet celoročně. Substrát pro výsadbu je vhodný stejný jako pro pokojové rostliny. Do substrátu se přimíchává Perlit, který slouží jako drenáž. Stanoviště pro rostlinu by mělo být slunné a teplota by měla být v rozmezí mezi 18–22 stupni. Vhodné jsou do větších zahrad, ke svému růstu potřebují častou zálivku. Semena je před výsevem nutné stratifikovat, nebo vysévat v zimních měsících.
Zdroj: Sekvoj
Sekvoje v ČR
U nás se pěstuje sekvoj v parcích jen vzácně. Jeho přirozené stanoviště je v horských lesích o nadmořské výšce od 1 400 m do 2 150 m. Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké, na pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. Sekvoj je národním stromem Kalifornie. Pokud se chcete podívat na sekvoje v Čechách, pár exemplářů najdete například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku nebo na zámku Buchlovice. Nedosahují takové mohutnosti jako Generál Sherman – nejmohutnější strom na světě, který je vysoký 83,8 m a obvod jeho kmene měří 31,3 m.
Zdroj: Sekvoj
Diskuze
V diskuzi PAVOUČÍ KOUSNUTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
V srpnujsem byla v Jáchymově na hotelu Curie.Nechtěli nás na pokoj pustit,že je zabukovaný pro Němce,kteří tam bydleli.Mšly jsme d kolegyní 3 měsíce nahlašený nástup...jezdime na křížkové. Stálo nás to11 0000 a chtěli nás nastěhovat do takové pastoušky v ořízemí s mřížema a u popelnic.Jasně že jsem se vztekla.jezdím tak již 5 let.tak nán dali pokoj s tim,že se musime se vysrěhovat. za dva dna,pak za 3,atd...nebyloto příjemné. Pak mě uklízečka řekla,že se diví,že náa tam pustily,že to měly zakázané tam vůbec chodit.po pár dnech mě probudia ostrá bolest na levé straně levé nohy u kolena.Nrmohka jsem chodit a bylo mě moc zle. Poměsíc jsem dostala další embolii a skončila v nemocnici, Na noze mám dva černé vpichy i po 5 měsících.Jsem pacientkou Ikemu a oni nechápou co se mohko stát,že mám jed v krvi. ty dva černé vpichy mám stále.1 cm od sebe. co to mohlo být?bolest obrovská.Má dojem,že jsem toho papvouka i zahlidla 2 x,ale beru stilnox,tak jsem si myslela,že se mě to zazdálo.dodnes mě otíkají ruce nohy.....Co to mohlo bt. Pavouků se bojím tak,že by mě šlahlo.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Pavoučí kousnutí
Sekvoj mamutí
Sekvoj mamutí je stálezelený jehličnatý strom z čeledi tisovitých, který roste na západním pobřeží USA. Má úzce kuželovitou korunu dosahující výšky až 115 m a stáří až 2 200 let. Větve vyrůstají do stran, jsou mírně skloněné k zemi. Kůra je měkká, vláknitá, velmi tlustá (až 30 cm), barvy červenohnědé. Kořeny rozprostírá do široka. Jehlice jsou dlouhé 15–25 mm a mají tmavozelenou barvu se dvěma bílými pásky na spodní straně. Samčí květy mají žlutohnědou barvu, samičí zelenou. Posléze se mění v šišky dlouhé 1,5–3 cm. Je to jediný recentní druh z rodu sekvoj (Sequoia), který žije v současnosti. Recentní druh znamená vymřelý druh, který žil v minulých geologických dobách a vyhynul nebo byl vyhuben člověkem.
Zdroj: Sekvoj
Čajovník australský
Takto bývá označována rostlina resp. strom kajeput střídavolistý (melaleuca alternifolia), který ale nemá s klasickým čajovníkem vůbec nic společného. Svůj název získal od charakteristického tvaru stromu do písmene „T“. Odtud T-tree, což bylo později zkomoleno na „tea“ tree. Patří do čeledi myrtovitých a v přírodě se vyskytuje pouze v jediné oblasti na světě – v bažinatých oblastech Nového Jižního Walesu v Austrálii. Je to stále zelený strom s výškou do 5 metrů. Jeho černý kmen je potažen bělavou kůrou, listy jsou lepkavé a bílé drobné květy tvoří husté klasy. Domorodí obyvatelé Austrálie znali léčivé účinky jeho listů již od dávných dob. Naopak pro bílé přistěhovalce byly tyto stromy plevelem a spousta jich byla vymýcena kvůli získání pastvin a půdy pro jejich farmy. Až v 19. století došlo k velkému rozmachu využití unikátního oleje získávaného destilací z listů těchto stromů, který se vyznačuje výraznou a nezaměnitelnou vůní trochu podobnou eukalyptu. Již australští vojáci za druhé světové války měli povinně olej ve svých lékárničkách. Po objevu penicilinu a jiných antibiotik ale upadl Tea Tree olej téměř v zapomnění. Naštěstí v posledních letech, kdy se stále více lidí přiklání k využití přírodní medicíny, se znovu objevuje i Tea Tree. A byla by obrovská škoda tohoto unikátu nevyužívat! Patří totiž k nejsilnějším přírodním antiseptikům. Dokáže si poradit a zničit široké spektrum bakterií, plísní, kvasinek, dokonce se osvědčuje i proti některým virům. Působí protizánětlivě, lze ho inhalovat při rýmě, kloktat při bolestech v krku, parodontóze i bolavých dásních, nanášet ho na opary, afty nebo místa poštípaná hmyzem. Podporuje hojení lehkých popálenin a drobných zranění, je vhodný při plísňových onemocněních kůže, nehtů, při vaginálních problémech. Představuje také účinný přírodní repelent, využívá se i jako prevence proti vším, hlavně u dětí (při mytí hlavy přidáte pár kapek do šampónu). Je součástí mnoha kosmetických přípravků (mýdel, sprchových gelů, šampónů i krémů). Vzhledem ke zcela unikátním vlastnostem by lahvička s Tea Tree olejem neměla chybět v žádné domácí lékárniče . Při jeho koupi dejte ale pozor na kvalitu. Optimální je, aby olej obsahoval cca 40% účinné látky tetraterpenu terpinenu.
Zdroj: Čajovník
Jak vrtat do zdi a betonu
Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budete-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem a je jedno, použijete-li kladivo nebo vrtačku. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně „mlátí“ s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem a mnohem silnějším úderem než vrtačka tluče do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se zasekne v materiálu.
Vrtáky do zdiva, které mají tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je tedy důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku. Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max, do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.
Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu.
Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot, jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé „multiconstruction“ vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. „Multiconstruction“ vrták provrtá cokoliv, ideální je také na rámy plastových oken, které se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.
Otvory do zdi pro hmoždinku nejdříve předvrtejte vidiovým vrtákem o průměru 3 mm a pak je rozšiřte pomocí vrtáků s větším průměrem, tedy 5 a poté 9 – podle potřeby. Tenčí vrtáky totiž kladou menší odpor, proto je zvládne i méně výkonná vrtačka.
Na vrtání do panelů, nebo obecně betonových součástí, se používají vrtáky s vloženou destičkou slinutého karbidu v hrotu. Označené jsou většinou Masonry drill a lze je použít i na vrtání jiných typů zdí, a to jak kamenných, tak cihlových. Dají se použít také vrtáky s wolframovým násypem, s těmi jde vrtání podstatně rychleji, ale také jejich cena je vyšší. Stejně jako u kovu a dřeva je nutné si nejprve vyznačit díru. Do středu křížku udělejte pomocí průbojníku a kladiva důlek, aby vrták netancoval po zdi a nezničil okolní omítku. Dejte si pozor, jestli nevrtáte do nějakého kabelu nebo trubky, a můžete začít. U vrtání do betonu nemá cenu nejprve zkoušet vrtat bez příklepu. Zapněte tedy příklep a vrtačku na nejvyšší otáčky. Jenom poznámka na okraj: Příklep dělá podle měřičů hluků větší rámus než startující letadlo, nevrtejte proto pozdě večer nebo brzy ráno. Vrtejte kolmo do zdi, vrtákem nijak neklepejte ze strany na stranu. Vrtání do betonu jde velice pomalu, proto buďte trpěliví a nesnažte se ho nijak urychlit. Zejména výpady vrtačkou proti zdi, kdy vrták otáčející se ve vysokých otáčkách narazí zprudka do panelu, jsou spíše hazardem se zdravím než způsobem, jak urychlit vyvrtání díry. Dělejte také menší přestávky – vrták z díry občas vytáhněte a zase zasuňte zpět, nejenže tím ochladíte vrták, ale také vysypete vyvrtané zdivo, které by jinak bránilo dalšímu postupu.
Pro vrtání do zdi používejte vrtáky stejné jako do betonu. To znamená spirálové vrtáky označené Masonry drill s karbidovou ploškou v hrotu. Můžete si také pořídit drahé, ale kvalitní vrtáky s wolframovým posypem, ale není to vůbec potřeba. Před vrtáním se musíte ujistit, jestli pod omítkou, kde chcete vrtat, není náhodou elektrické vedení nebo nějaká trubka. Zvláště ve starých domech je toto namístě, protože dříve se elektřina nevedla podle norem, ale jen jak to zrovna vyšlo. Navrtáním nějakého kabelu vznikne obrovská škoda, a to nejenom na vašem zdraví. Kabel se totiž musí celý ze zdi vytrhnout a nahradit, což není levná záležitost.
Proto se raději třikrát ujistěte a teprve potom začněte s vrtáním. Je dobré pro jistotu přeci jenom vypnout proud v místnosti a elektřinu k vrtačce přivést odjinud.
Po naměření díry je vhodné udělat do omítky důlek, aby se vrták lépe chytl a „necestoval“ po omítce sem a tam. Mohl by ji poškrábat a vy byste museli nově vymalovat. Vrtejte kolmo na zeď a stejně jako při jakémkoliv jiném vrtání vrtákem neklepejte ze strany na stranu, a to ani v případě, že chcete díru rozšířit. Občas během vrtání povytáhněte vrták z díry, abyste jej ochladili a vyklepali z díry přebytečné zdivo. Pokud jste natrefili zrovna na spáru mezi dvěma cihlami, máte na výběr ze tří možností. Pokud to okolnosti dovolují, můžete provést ještě jeden vrt o kousek vedle. Nebo musíme díru o něco rozšířit a hmoždinku nebo kolíček do ní zasádrovat. Jestliže na hmoždinku nejsou žádné zvláštní nároky na nosnost (při věšení obrazů), je možné do díry hmoždinku normálně vložit, ona se pak vrutem trochu roztáhne a držet bude.
Zdroj: Jak vrtat
Hydrangea paniculata – druhy
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Hydrangea paniculata 'Vanille Fraise'
Hydrangea paniculata 'Vanille Fraise' je odrůda hortenzie, která se od svého uvedení na trh stala obrovskou senzací. Snoubí v sobě všechny dobré vlastnosti předchozích odrůd latnatých hortenzií a nabízí tak dechberoucí podívanou. Její květenství jsou obrovská. Mohou být až 30 cm dlouhá a téměř 20 cm široká. Tvar není přísně kuželovitý, ale nadýchaný jako cukrová vata, které se začne později v létě podobat i barvou. Jednotlivé květy totiž vykvétají na začátku srpna čistě bílou barvou, která se odspodu postupně mění na jemně růžovou až sytě malinovou (od konce srpna do konce září). Květy vydrží opravdu velmi dlouho.
Dalším znakem, který podtrhuje její krásu, jsou sytě vínově červené pevné stonky, které se ani za deště nekácí a spolehlivě drží obrovskou květní latu. Opadavé listy jsou sytě zelené, oválně vejčité. Keř je dobré na jaře před rašením každoročně seříznout až o dvě třetiny na pevnou kostru, za což se rostlina odmění silnými stonky s velkými květy. Kvete na nových výhonech.
Hydrangea paniculata 'Unique'
Hydrangea paniculata 'Unique' je opadavý keř dorůstající do výšky 2–3 m. Má vzpřímený tvar s částečně převisajícími postranními větvemi. Celá rostlina je hustě olistěna velkými, sytě zelenými listy. Ale nejpůsobivější na této rostlině jsou květy, které rozkvétají v průběhu července. Bílé květy uspořádané v latách na koncích výhonů dosahují délky až 30 cm. S postupem času, kdy už jsou noci na konci léta chladnější, dostávají světle růžový nádech. Hortenzie latnatá kvete na nových výhonech, proto je možné ji dle libosti tvarovat.
Hydrangea paniculata 'Pinky Winky'
Hydrangea paniculata 'Pinky Winky' je velmi pěkná nádobová rostlina. Tento keř bude 2–3 metry vysoký, pevný, s překrásnými kuželovitými květy. Květy má krásně vzpřímené, 40 cm vysoké, zpočátku bílé. Pak se květy začnou odspodu zbarvovat do růžova. Koncem léta jsou věty dvoubarevné světle růžové nahoře a světle fialové vespod. Pinky Winky nakvétá neomezeně dlouho až do prvních mrazů, kdy se veškerý růst zastaví. Podzimní barva květů je pak extrémně červenorůžová. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, čerstvě zelené. Roste středně rychle. Stonky jsou pevné a mají vínově hnědou barvu.
Hydrangea paniculata 'Levana'
Hydrangea paniculata 'Levana' je keř, který dorůstá běžně i 4metrové výšky. Během léta vytvoří až 50 cm dlouhé, poněkud řidší květenství v barvě bílé až krémové. Zajímavostí je, že sytě bílé květy jsou sterilní a pyl nesou jen ty krémové. Tento kultivar potřebuje trochu péče. Každý rok, nejlépe v březnu, je vhodné hortenzii seříznout tak, aby zůstaly jen silné větve. Ty seřízneme na půl metru. Díky tomu bude keř kompaktní a větve se pod těžkými obřími květy neohnou ani během silných větrů či dešti.
Hydrangea paniculata 'Pink Diamond'
Hydrangea paniculata 'Pink Diamond' začíná kvést krémovými jarními květy, zářijové mají barvu sytě růžovou. S výškou do dvou metrů se tato hortenzie dobře hodí na terasy. Stříhat ji lze na podzim i zjara, roste dobře i na plném slunci s poledním stínem.
Hydrangea paniculata 'Sundae Fraise'
Hydrangea paniculata 'Sundae Fraise' je kompaktní, 1 metr vysoký kulovitý keřík, tento kultivar byl oceněn stříbrnou medailí pro šlechtitele. Květy jsou zpočátku bílé a v průběhu léta zrůžoví. Podobně jako kultivar Vanille Fraise má i Sundae Fraise červený stonek, ale mnohem sytěji zbarvený.
Hydrangea paniculata 'Wim's Red'
Hydrangea paniculata 'Wim´s Red' si sytou červenou barvu uchová pouze při mírné kyselosti půdy kolem pH 5,5. Odstříhávejte odkvetlá květenství, podpoříte tak nové kvetení, trvající až do prvních mrazů.
Hydrangea paniculata 'Grandiflora'
Hydrangea paniculata 'Grandiflora' má 20 až 30 cm vysoké laty, které jsou vzpřímené, mají tvar buclaté homole končící zaoblenou špičkou a jsou složené převážně ze sterilních květů, které celému květenství dodávají plnost. Rozkvétají ve druhé půlce léta krémově bílou barvou ve směru odspodu nahoru a od konce léta. Když přicházejí chladnější dny, zbarvují se do růžové. Lze je bez obav nařezat čerstvě rozkvetlé do vázy, kde velmi dlouho vydrží krásné, nebo počkat do podzimu a usušit si zrůžovělé květy, jež se pak skvěle vyjímají v suchých dekoracích.
Opadavé listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené. Stonky jsou pevné, ale pod tíhou plně rozkvetlých květů se jejich konce ohýbají. Dodávají keři na atraktivitě, neboť mají sytě vínově červenou barvu. Tuto hortenzii můžete pěstovat jako solitérní keř nebo v kompozici s jinými keři podobného či vyššího vzrůstu, velmi krásné jsou živé ploty z této hortenzie.
Hydrangea paniculata 'Kyushu'
Hydrangea paniculata 'Kyushu' je opadavý keř, který dorůstá do výšky 1,5–2 m a vytváří vzpřímený keř s částečně převisajícími postranními větvemi. Celá rostlina je hustě olistěna velkými, sytě zelenými listy. Ale nejpůsobivější na této rostlině jsou květy, které rozkvétají v průběhu července. Bílé květy jsou uspořádané v latách na koncích výhonů a dosahují délky až 30 cm. S postupem času, když už jsou noci na konci léta chladnější, dostávají světle růžový nádech. Hortenzie latnatá kvete na letošních výhonech, proto je možné ji dle libosti tvarovat, a je dokonce žádoucí na jaře rostliny zkrátit až na pevnou kostru, aby hustě a bohatě kvetly.
Zdroj: Hydrangea paniculata