Informace od profesionálů
 |
MENU
CHOROBY
PĚSTOVÁNÍ
ŠKŮDCI
RECEPTY
Svůj původ má galgán ozdobný v Číně. Ve své domovině roste na vlhkých stanovištích, na březích vodních toků, sekundárně v okolí lidských sídel a na rumištích. Vykvétá od května do července. V klimatických podmínkách střední Evropy je možné tento druh pěstovat jen jako skleníkovou a pokojovou rostlinu.
Zdroj: Galgán ozdobný
Původ aloe vera je nejasný, ale předpokládá se, že rostlina pochází z Afriky, z horkého a suchého podnebí. Aloe vera je pouštní lilií, i když ve skutečnosti vypadá spíše jako kaktus. Na světě existuje asi dva tisíce druhů aloe, a to v různých velikostech, od malých, jen několik centimetrů vysokých, až po více jak půl metrové rostliny.
Aloe vera je rostlina s neuvěřitelným složením. Dřeň získaná z listů je bohatá na látky, jako jsou vitamíny, minerály, aminokyseliny, enzymy a trávící enzymy. Aloe vera se používá k hojení ran, na různé kožní problémy (vyrážky, lupenka apod.), k léčbě popálenin a spálenin od slunce, ale také jako lék při diabetes, astmatu, epilepsii a osteoartróze. Gel z aloe vera naleznete v mnoha kosmetických výrobcích. V dnešní době je tato rostlina používána i v potravinářském průmyslu, například při výrobě nápojů. Pravidelné a dlouhodobé užívání nemá žádné negativní účinky na organismus, ba naopak, je všelékem na množství našich neduhů.
Zdroj: Pěstování aloe vera
V populaci roste počet lidí, kteří jsou v důsledku sedavých zaměstnání a nedostatku pohybu stále častěji postiženi poruchami trávení a zácpou [1]. Nedostatečný pitný režim tyto problémy ještě zvětšuje. Šaratica je ideální pro každého, kdo se chce očistit od škodlivin nebo vyznává zdravý životní styl.
Šartica podpoří ve snažení také ty, kdo chtějí zhubnout. Pro svůj 100% přírodní původ mohou Šaraticu bez obav pít také těhotné ženy.
Zdroj: Šaratice voda
Bobkový list pochází z Malé Asie, Íránu a Sýrie. Pěstuje se ve všech subtropických oblastech, kde často i zplaňuje. Vavřín je subtropický dvoudomý keř nebo menší strom, dorůstající výšky 2 až 8 m, který se dožívá věku více než 300 let. Na pěstování je vavřín velice nenáročný, pěstujeme jej v běžném substrátu na pokojové rostliny, přihnojujeme od konce února do konce září jednou za dva týdny běžnými hnojivy na pokojové rostliny.
Zdroj: Bobkový list
Kalanchoe obvykle známe jako drobné a skromné sukulentní rostliny. Řadí se do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a pocházejí ze severního Madagaskaru. Také původní rostlina rostoucí ve volné přírodě je půvabná. Od 20. let minulého století, kdy byla přivezena z Afriky do Francie, je znovu a znovu šlechtěna. Šlechtitelé, zejména v Dánsku a Nizozemsku, dodávají na trh stále nové kultivary odrůd snad ve všech barvách a odstínech květů od žlutých a oranžových přes růžové a červené až po fialové. Je jen na vás, kterou si vyberete!
Zdroj: Kalanchoe
Holanďané nejspíš ani nevědí, že se v Česku placička z mletého masa s přídavkem sýra, obalená a usmažená, nazývá po jejich domovině. Snad proto, že nejběžnějším sýrem, který do směsi přidáváme, je eidam? Asi na tom nezáleží. Holandský řízek je vylepšenou variantou karbanátku. Je chuťově jemnější, šťavnatější. Ovšem na přípravu trochu náročnější než karbanátek. Ale jen o málo. V každé domácnosti se připravuje ten jediný správný holandský mletý řízek. Mleté řízky jsou na jídelním lístku každé restaurace. Dle receptur se tento mletý řízek odborně nazývá „smažený vepřový řízek se sýrem“.
Zpravidla se klíče odkládají v bytě v předsíni, kde je pro ně vytvořené místo, věšák, šuplík nebo nějaký košíček. O klíčích je dobré mít dostatečný přehled a důležité je, abyste je nemuseli stále hledat, ale při odchodu z domácnosti pouze sáhli a mohli jít.
Materiál, ze kterého se pomůcka k uložení klíčů vyrábí, může být velice variabilní, může se jednat o kov, dřevo, plast, nikl, hliník, sklo a mnoho dalších.
Chcete-li, aby klíče nebyly vidět, pořiďte si elegantní skříňku. Některé věšáky mohou být zároveň organizéry na došlou poštu, jiné vám zprostředkují svěží designový zážitek – třeba držák na klíče ve tvaru elektrické zásuvky s klíčenkami ve veselých barvách.
Zdroj: Věšák na klíče
Rizoto je tradiční italský pokrm připravený z rýže s vysokým obsahem škrobu. Jeho kořeny leží v severní Itálii, ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud také pochází rýže Vialone Nano). Bez rizota si snad neumíme milánskou kuchyni ani představit. A tak, kdo si chce uvařit pravé italské rizoto, musí dbát na názor Italů, že správně zhotovené rizoto musí být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde jen o jídlo z rýže, nikoli o rizoto. A vlastně dodnes se tento pokrm připravuje téměř beze změny v kuchyních a restauracích po celém světě. Jak tedy postupovat, aby se vám povedlo pravé italské rizoto, se dozvíte z následujících řádků...
Zdroj: Recepty na rizoto
Orchideje jsou rostliny pocházející z vlhkých tropických oblastí, především z tropických pralesů Latinské Ameriky. Orchideje zde vytvářejí nádherné květy všech možných barev. Velmi výrazně voní, zejména v noci, kdy lákají hmyzí opylovače. Květ orchideje dle domorodců symbolizuje štěstí, lásku a radost. V současnosti je známo asi 850 rodů a asi 17 000 druhů orchidejí rostoucích téměř na všech kontinentech, nejvíce v tropech, ale i v jiných klimatických pásech. Jedná se tak asi o jednu z nejpočetnějších čeledí vyšších rostlin. Dříve byly orchideje velmi vzácné, ale dnes i květinářství v ČR nabízejí celou řadu nenáročných kříženců, které lze úspěšně pěstovat třeba jen na okenním parapetu. Pryč je tedy doba, kdy bylo možné těšit se z těchto půvabných exotických rostlin pouze ve skleníku nebo vitríně.
Sicana odorifera Casabanana – muškátová okurka – je rychle rostoucí vytrvalá liána pocházející ze Střední Ameriky, která zde dorůstá až délky 15 m. Má velmi chutné aromatické plody tvarově připomínající okurky, je porostlá chlupatými dlanitě laločnatými listy o velikosti až 30 cm. Není mrazuvzdorná. Ve vytápěných sklenících ji lze pěstovat jako trvalku, kvete druhým rokem. Plody jedinečné osvěžující chuti jsou vhodné jak k přímé konzumaci, na výrobu džemů, do ovocných salátů, polévky, na pečení, tak i do nápojů, na ovocná želé a jiné dezerty. Nezralé plody se vaří stejně jako zelenina.
Tato rostlina náleží mezi tykve, které mají svůj původ v Americe a patří mezi nejstarší užitkové rostliny. V Evropě zdomácněly krátce po objevení Ameriky a odtud se dostaly i do Asie. Pro lepší orientaci se tykve rozdělují do čtyř skupin: obecné, velkoplodé, muškátové a fíkolisté. Tato tykev patří mezi muškátové.
Zdroj: Sicana odorifera
Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.
Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.
V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.
V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.
Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.
Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicová kaše.
Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.
Zdroj: Tempura
Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.
Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.
Nápoj punč může být jak alkoholický, tak i nealkoholický. Punče většinou obsahují ovocnou šťávu nebo přímo ovoce. Na oslavách a večírcích se často podává v širokých nádobách, takzvaných bowlích. V Evropě je hodně populárním nápojem během vánočních svátků, protože umí navodit skvělou vánoční atmosféru. Pokud se ale nikam o svátcích nechystáte, můžete si ho jednoduše vyrobit i doma.
Punč pochází z Indie, odkud byl v 17. století převezen do Anglie a dále do dalších zemí. Klasický indický punč se dělal z destilátu šťávy cukrových palem. Převezli ho tam námořníci a zaměstnanci anglických společností v Indii. Původ slova punč je z hindského slova pánč, což znamená pět. Kdysi se totiž zhotovoval z pěti ingrediencí. Byl to především alkohol, cukr, citron, voda, čaj nebo koření. Prvním z používaných alkoholů do punče bylo víno nebo brandy, později se začal používat jamajský rum, a tak ho známe i dnes. Mnozí z nás si punč kupují v zimním období na zahřátí. Díky vysokému obsahu cukru v nápoji člověk při popíjení tolik neregistruje obsah alkoholu a rychleji se opíjí, což mají rádi mladí lidé. Do nealkoholického punče se dávají stejné ingredience, jen se vynechá alkohol.
Původ názvu této lehké krémové pochoutky leží pravděpodobně ve Francii 18. století, však ji také někdy naleznete pod názvem „Mousse au chocolat“ neboli čokoládová pěna. Podobně jako postup či název pařížské šlehačky nejsou ustálené, tak i šlehačkový dort Harlekýn či Pařížský dort bývají vzájemně zaměňovány a v českých cukrárnách často rovnou tyto moučníky označují souhrnným názvem „dort Pohádka“. Ať už této dobrotě říkáme jakkoliv, vždy by měla být na povrchu ozdobena šlehačkou, díky tomu je i nejlepším dortem pro slavnostní příležitosti. U Harlekýna je obvyklé, jak už napovídá jeho název, střídat tmavou a světlou šlehačku do podoby šachovnice, kterou byl ozdoben tradiční kostým postavy harlekýna.
Název má navodit k výrobku pozitivní vztah a probudit v zákazníkovi konotace či asociace spojené s průmyslovým a spotřebitelským charakterem zboží, s jeho kvalitou, účelem a vzácností. Výsledkem rozvoje hospodářství, průmyslu a obchodu bývá vzrůstající množství rozmanitých výrobků, které přináší potřebu navzájem je od sebe odlišovat. Dochází k jejich pojmenování odrážejícímu stupeň společenské důležitosti, je tedy podmíněné sociolingvisticky. Názvy těchto výrobků náležejí do skupiny chrématonym, což jsou vlastní jména lidských výtvorů.
Zdroj: Harlekýn
Autoři obsahu |
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.