Řez stromů dle pěstebního tvaru


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Zahrada

Zveřejněno dne 20.6.2017


Tvarování korun se přizpůsobuje biologickým vlastnostem ovocných stromů (vzrůst druhu nebo odrůdy, schopnost ovětvování, tvorba plodného obrostu) a klimatickým podmínkám. Korunu vždy tvarujeme tak, aby byla pevná, vznosná a dobře osvětlená.

Řez podle tvaru

Ovocné dřeviny lze pěstovat v různých tvarech a různým způsobem upravovat koruny řezem a ohýbáním větví. Zřejmě nejrozšířenější v intenzivních výsadbách je pěstování zákrsků. V zahradách větších rozměrů lze efektivně využít extenzivní tvary s vyšší korunou, ale i na práci náročné pěstování v ovocných stěnách (palmeta). Použití určitého tvaru by mělo efektivně odpovídat především použitému materiálu, zvolenému prostředí, plánované údržbě a požadavkům na velikost a kvalitu sklizně.


Palmeta

Tvarované ovocné stěny a palmeta jsou používány pro úsporu prostoru, a tedy ke zvýšení efektivity pěstování ovoce, především u jabloní. Účelem je rozprostření větví v logickém prostorovém uspořádání v daném místě. Estetické hodnoty jsou obvykle jen sekundárním efektem. Palmeta jsou velmi náročná na pravidelnou údržbu, často jsou takto pěstované dřeviny pěstovány pod závlahou. K pěstování dřevin jako ovocných stěn je třeba slabě vzrůstných odrůd na slabě vzrůstných podnožích, což bývá pravidlo, které je nejčastěji porušováno. Výsledkem dobrého výběru odrůdy a správného pěstování je sice brzká a vysoká plodnost, sklizeň plodů vysoké kvality, ale také rychlé stárnutí.

Součástí údržby těchto ovocných tvarů je pravidelný řez a zejména pravidelný letní řez, zimní řez je zde využíván spíše jako opravný prostředek v případě poškození. Mnoho pěstovaných odrůd ovoce nikdy nelze vhodně použít pro palmeta.


Štíhlé vřeteno

Tento tvar se používá především v zahrádkách a v produkčních sadech, kde je oblíbený zejména kvůli malým rozměrům a snadné technologii údržby a sklizně. Výsledná výška se pohybuje okolo 2 metrů, nasazení spodních větví bývá nejčastěji 80 centimetrů nad zemí. Strom má strukturu pyramidy, spodní větve jsou tedy nejdelší a směrem k vrcholu se zkracují. Postranní větve se vyvazují do vodorovné polohy na nataženou drátěnou konstrukci nebo méně často k tyči zatlučené poblíž osy kmene. Kmínek se obvykle uvazuje měděnými dráty, postranní větve se přivazují ocelovým drátkem potaženým papírem. Nejdříve se odstraňují všechny kolmé, křížící se a chorobami a škůdci napadené výhony. Následně se zkontroluje stav starších větví. Pokud jsou již odplozené, odřezávají se celé nebo z části. Odplozené dřevo se pozná podle značného průměru a mírně zvrásněné šedé kůry. U hrušní se tento znak projevuje absencí plodných pupenů. Staré větve se postupně nahradí novými výhony, které vyrůstají poblíž původních větví. V blízkosti terminálu by se neměl nacházet žádný bujný výhon, který by vrcholu konkuroval, proto se musí rovnou odstranit nebo zkrátit na květní pupen rostoucí směrem od kmenu. Jakmile dřevina dosáhne výšky okolo dvou metrů, je třeba každý rok zkrátit terminál na dva pupeny. V letním období je pak nutné vystříhat všechny bujné, tedy jednoleté výhony, které nadměrně zahušťují korunu a zamezují přístupu vzduchu a světla, což se neblaze projeví na kvalitě nasazených plodů. Stejně tak se musí hlídat těsnost úvazků, které se v případě nutnosti povolí. Zvláštní péči vyžadují úvazky kmene, které se nesmějí zařezávat do kůry.


Špalír neboli kordon

Stejně jako vřeteno je i špalír plošným pěstebním tvarem, jehož zapěstování je opět závislé na opoře. Tu zajistí dřevěné latě nebo natažené dráty, které jsou praktičtější. Postupem času špalír zesílí a oporu již nepotřebuje. Pro založení špalíru se perfektně hodí nízce zavětvené stromky, které mají spodní větve umístěné naproti sobě. Každý rok se zapěstuje přibližně jedno patro. V létě uvazujte nové výhony k opoře pod úhlem 45°, a jakmile špalír dosáhne potřebného množství pater, sehněte terminál do vodorovné polohy. Mezi kosterními větvemi můžete ponechat dva výhony, které ovšem musíte každý rok zkrátit přibližně na tři pupeny. Výhony na kosterních větvích v létě zkraťte na jeden list. Vaším hlavním úkolem v zimě je odstranění přebytečných bujných, křížících se či napadených výhonů. U hrušní a některých odrůd jabloní pak zredukujte počet brachyblastů (kolcových větévek).


Zákrsky a vysokokmeny

Staré sady bývaly dříve vysazovány obvykle ovocnými stromy s korunou založenou velmi vysoko na kmeni. Často byly kosterní koruny rozvětveny 2 nebo 2,5 metru nad zemí, tak aby se osoby mohly volně pohybovat pod větvemi. Tyto sady byly přizpůsobeny extenzivním metodám pěstování a jejich údržba spočívala v jarním zmlazovacím řezu jednou za deset let a v probírce první dva roky po zmlazení. Tomuto způsobu pěstování odpovídal i výběr odrůd, které dobře snášely tento způsob údržby. Plodnost těchto sadů, kvalita plodů a zdravotní stav dřevin byly adekvátní uvedené péči. Ale v současné době jsou spíše pěstovány ovocné dřeviny s kosterními větvemi rozvětvenými blízko k zemi. Důvodem rozdílu v poloze koruny ovocných stromů ve vztahu k výšce koruny je, že charakter koruny ovocného stromu má přímý vztah k jeho přizpůsobení danému prostředí a péči, která může být věnována ovocnému sadu. Zásadně se pak může lišit vhodnost použití vysokokmenů pro malé nebo větší soukromé zahrady a pro ovocné plantáže.

Jakkoliv je ve školce často zapěstována řezem koruna stromu rozvětvením v určité výšce, lze výšku změnit řezem a výběrem rozvětvení ve vyšším místě na kmeni.

V Evropě je poměrně vlhčí klima, než mají Spojené státy. A navíc má Evropa méně proměnlivé klima, a to zejména s ohledem na ničivé větry. Také je na většině území Spojených států intenzivnější sluneční záření, a to zejména v těch částech, kde převažují suché větry. Zde jsou tedy pěstovány nízké tvary ovocných dřevin. Výběr výšky a charakteru koruny je tak jedním z důležitých způsobů přizpůsobení ovocných dřevin pro klima dané lokality, ve které jsou pěstovány. Tam, kde je potřeba maximální sluneční světlo a teplá a suchá země pod stromy, jsou vysoké tvary asi nejlepší, ale tam, kde je žádoucí ochrana kmene a hlavních větví stromů před sluncem a odolnost proti silným větrům, jsou nejvíce vhodné zákrsky.

Prakticky ve všech částech Spojených států byly v poslední době vysazovány sady s nízkými tvary koruny. Typické vysokokmeny se nacházejí pouze ve starých ovocných sadech. Stromy s nízkou korunou mohou pomocí zásahů ovocnáře plodit dříve než vysokokmeny, protože velmi vysoké koruny jsou udržovány pouze tím, že jsou jim každoročně odřezány boční výhony kosterních větví, které se tvoří během prvních 2 až 4 let růstu stromů. Toto prořezávání oddaluje dobu, kdy větve mají dostatek plodonosného obrostu. Hlavním důvodem oddálení plodnosti je však intenzita růstu dřeviny pěstované jako vysokokmen v prvních letech ve srovnání se zákrsky, nebo dokonce vyšlechtěnými sloupovitými odrůdami, které jsou udržovány řezem jinak.

Vysokokmeny ve vlhkém klimatu umožňují, aby slunce rychleji ohřálo a vysušilo půdu a rozkládající se materiál pod stromy. Vlhký, rozkládající se materiál a vlhkost půdy upřednostňují rozvoj plísní, které mohou způsobit choroby. Některé nářadí a stroje v sadu mohou být použity pohodlněji u vysokokmenných sadů než v sadech, kde jsou větve blízko k povrchu země. Ovšem většinou jsou stroje v sadech již přizpůsobeny pěstování zákrsků a ovocných stěn a řez těchto dřevin tato přizpůsobení vylepšuje k dokonalosti.

Lze tedy bezpečně říci, že výhody nízkých tvarů pro intenzivní zemědělskou výrobu převažují nad výhodami vysokokmenů. To se zvýrazňuje ještě v době sklizně na kvalitě a velikosti plodů. Nicméně je asi moudré přijmout rozhodnutí o výšce koruny pro ovocné stromy v souladu s charakterem půdy a převládajícími klimatickými podmínkami, se způsobem údržby a také s požadavky odběratele, zákazníka.


Řez podle typu koruny

Pro účely tohoto popisu rozdělíme ovocný strom na dvě základní části, a to na kmen, který se skládá ze spodní části hlavního stonku sahajícího od země až po rozvětvení prvních větví, a na korunu, která zahrnuje část stromu nad tímto bodem. U ovocných dřevin jsou pěstovány dvě formy koruny: koruna s terminálem (pyramidální koruny) a otevřená koruna. Pyramidální koruny mají hlavní vertikální větev navazující na kmen, terminál, který je víceméně kolmou osou koruny a dosahuje až k vrcholu stromu. Boční větve vyrůstají z tohoto terminálu a takto je tvořena koruna. Ve stromu s otevřenou korunou terminál chybí a korunu tvoří čtyři nebo pět bočních kosterních větví. U mnoha dřevin je otevřená koruna vhodnější, ale u jabloně jsou si z více specifických důvodů tyto varianty rovnocenné.

Výhody koruny s terminálem: větve jsou menší v poměru k tělu stromu a jsou proto méně náchylné k poškození kmene, když se zlomí. Pokud je kosterní větev zlomená, je to jen malá část stromu, a koruna je proto méně poškozena, než by tomu bylo v případě otevřené koruny. Větve jsou rovněž kratší a neohýbají se tolik pod zatížením ovoce. V případě, že je strom zanedbán, za rok nebo dva je pak méně poškozen řezem než strom s otevřenou korunou.

Nevýhody koruny s terminálem: je velmi obtížné udržet terminál poté, co strom zestárne, a výhony v horní části koruny poměrně vysokého stromu je pak nákladné odstranit. Příliš mnoho ovoce roste ve stínu a jejich barva a chuť nejsou tak dobré jako v případě otevřené koruny. Z důvodu stínu plodí dřevo stále do značné míry na okraji, takže žádný významný řez nemůže být proveden, aniž by se výrazně nesnižoval počet květních pupenů po řezu. Dřevo, které se odebírá řezem větví, je dřevo, které nese květní pupeny.

Výhody otevřené koruny: méně větví, které je třeba udržovat, a ty, co zůstávají, jsou udržovány v lepším stavu, protože mají dostatečný prostor k rozvoji. Koruna je otevřená slunečnímu záření a dřevo je proto zdravější, ovoce je lepší barvy a lépe vyzrálé. Prořezávání a postřiky lze provést levněji a důkladněji. Stromy mohou být upraveny v požadovaném rozsahu každý rok, aniž by hrozilo nebezpečí, že bude příliš výrazně snížen počet květních pupenů. Plody nevyvíjí velký tlak na větve, protože místo toho, aby ovocné dřeviny plodily zcela na konci větví, kde je větší pákový efekt, jsou plody rovnoměrně po celé délce větve. Zkušenosti ukazují, že plody na ovocných dřevinách s otevřenou korunou jsou spíše rovnoměrně velké na rozdíl od plodů na stromě druhého typu. To je pravděpodobně kvůli rozmístění plodů podél větve namísto shluků plodů na konci.

Nevýhody otevřené koruny: malý počet kosterních větví, obvykle ne více než čtyři, a protože ty musí být velké, může být nebezpečí, že se rozlomí. Kosterní větve jsou pravděpodobně delší, protože strom má tendenci se spíše rozšiřovat než vyrůstat do výšky, a tak i zabírá více místa. Tato nevýhoda je však kompenzována každoročním ořezáváním stromů, takže obstojí i pod zatížením. Je také do určité míry kompenzována růstem hlavních kosterní větví směrem nahoru.


Vytvoření kosterních větví

Tři nebo čtyři roky musíte upravovat dřeviny řezem, abyste buď založili korunu s terminálem, nebo otevřenou, dutou korunu. Při zakládání otevřené koruny by strom měl mít jen asi čtyři nebo pět hlavních větví. V případě stromu s terminálem může být založeno sedm až deset hlavních větví a měly by být dobře rozmístěny kolem terminálního výhonu.

Častou chybou při tvorbě pyramidální koruny je založit kosterní větve přijít příliš blízko u sebe. Tato chyba vyplývá ze skutečnosti, že když jsou stromy malé, kosterní větve nepůsobí jako zahuštěné a nadbytečné. Jakmile však zesílí a zestárnou, vyjde najevo, že kosterní větve jsou blízko u sebe a růst v okolí terminálu nemůže úspěšně probíhat. Žádné dvě větve nemají být přímo proti sobě.

Prořezávání dvouletého stromu pro pyramidovou korunu musí být provedeno s cílem poskytnout centrálnímu výhonu výhodnou pozici, zabránit vzniku slabých vidlic a nutit korunu růst do pomalu rostoucích kosterní větví řezem rychle rostoucích kosterních větví. Výše položené kosterní větve na hlavním terminálu zpravidla rostou rychleji než ty nižší, a proto musí být obvykle řezány přísněji než ty nižší.

V zimě po prvním roce po založení koruny by každá z požadovaných kosterních větví měla být zkrácena přibližně o polovinu. Každá z horních kosterní větví by měla být snížena více než o jednu polovinu. V téže zimě může být nezbytné odříznout některé z větviček z hlavních kosterní větví, které jsou ponechány, protože je důležité, aby sekundární větve byly dobře rozloženy. Během druhé zimy bude opět nutné snížit hlavní a vedoucí větve asi stejným způsobem. Během příštích několika let je nezbytné prořezáváním založit vhodné sekundární větve. Jako obecné pravidlo platí, že stromům by nemělo být dovoleno, aby dorůstaly větší výšky, než mají ve věku 8 nebo 9 let, jinak řez stromu bude v pozdějších letech zbytečně drahý.

Při prořezávání se záměrem vytvořit strom s otevřenou korunou by měl mít pěstitel na mysli určitý ideál a pracovat na něm. Nejlepších výsledků lze dosáhnout tím, že se vyberou žádoucí kosterní větve a všechny ostatní se odstraní, když začínají růst. Během druhého léta mohou být odstraněny pupeny, které by měly tendenci vytvářet větve vedoucí nahoru do středu, čímž se zvýší růst kosterních větví, které je žádoucí zachovat. Prořezávání ve druhé zimě by mělo být zaměřeno na seřezání hlavních a vedlejších větví o jednu polovinu a udržování sekundárních větví dobře rozložených na hlavních větvích tím, že se odříznou všechny zbytečné vedlejší větve. Prořezávání podobným způsobem může být nezbytné i během třetího léta, během třetí zimy by měly být upraveny větve na sekundárních větvích a omezeny všechny nové o polovinu. Řez kosterních větví a omezení výhonů by měl být prováděn i v pozdějších letech, ale řez by měl být méně radikální až do okamžiku, kdy strom dosáhne reprodukčního věku.


Styl řezu

Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.

Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.

Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).

Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).

Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být používán v případě starých stromů v krajině, ve které mohou svým mrtvým dřevem fungovat jako biotop. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí nasazení laterální větve. Jelikož mrtvá dceřiná větev již sekundárně netloustne, mateřská větev ji začne svým novým každoročním tloušťkovým růstem zavalovat. V tomto okamžiku je dobré laterální větev odstranit, aby mohlo dojit k celkovému zavalení rány. Řežeme vždy co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení mateřské větve.


Typy vedení řezu

Lízanec (paralelní řez) je špatně provedený řez zasahující až za větevní límeček a velmi často i horní hřebínek větve, kterou chceme zachovat. Ta je pak vystavena mnoha negativním vlivům vnějšího okolí a patogenům. Rozdílně je to u jehličnanů, které větevní límeček nevytvářejí, zde se tedy skutečně řeže paralelně s mateřskou větví, a tak se zde nejedná o „lízanec“ v pravém smyslu slova. U listnatých stromů je ale hrubou technologickou chybou a nejhorším typem řezu, který lze v koruně mladého stromu provést.

Věšák (pahýl) je opačný případ, kdy řežeme větev příliš daleko od větevního límečku a dceřiná větev tak není zcela odstraněna. Tento pahýl pak nemůže být kvalitně zavalen ránovým dřevem. Toto místo se tak následně stává vhodným pro průnik patogenů.

Řez na větevní límeček je v dnešní době schvalován jako vhodný typ řezu, při kterém řežeme dceřinou větev přesně v místě nasazení na větevní límeček na mateřskou větev. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností. Řez na větevní kroužek je sice typem řezu vedeným v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček. Oba tyto typy řezu lze víceméně považovat za řezy technologicky správné.


Druhy řezů

Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.

Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).

Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.

Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.

Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.

Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).

Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiště. Řez nesmí být příliš silný, jinak by mohlo dojít ke korunové výmladnosti. Při rozsáhlejších redukcích je lepší řez rozdělit na etapy. Stejně jako u předchozích technologií řezů i zde je velmi důležitá technika řezu – množství odejmutého asimilačního aparátu, řez na větevní límeček. Je nutné zdůraznit, že tento řez je často zapříčiněn volbou nevhodné dřeviny na danou lokalitu anebo dlouhodobou absencí v péči o ni.

Prosvětlovací řez – používá se k prosvětlení koruny, umožňuje lepší přístup světla do vnitřních partií stromu. Další úlohou je zlepšení průchodnosti vzduchu a zmenšení náporové plochy při silných větrech. Odstraňují se taktéž větve zbytečně zahušťující, křížící, rostoucí příliš do středu koruny nebo větve, které se třou o sebe. Jako u předchozího řezu i zde je potřeba dbát opatrnosti, aby nedošlo vzniklým šokem k nekontrolované korunové výmladnosti.

Symetrizační řez – zabraňuje většímu torznímu zatížení při silném větru. Je důležité, aby bylo těžiště co nejblíže středových os stromu. Symetrizací koruny lze velmi výrazně zlepšit stabilitu stromu.

Stabilizační řez (SIA) – je specifickým příkladem redukčního řezu, který je vhodnou alternativou dekapitace. Jde o zmenšení náporové plochy při větru a snížení těžiště stromu za pomoci snížení nejsvrchnější části stromu, čímž se výrazně zvýší stabilita stromu. Při odstraňování nejsvrchnějších partií se odebírají jen větve nejvyššího řádu tak, aby nevznikly příliš velké rány, které by mohly být vstupem pro patogeny. Řez se provádí tak, aby nedošlo ke znehodnocení architektury stromu nebo k nekontrolované korunové výmladnosti. Řez se neaplikuje u dřevin se silnou apikální dominancí typu smrk, modřín, jedle, a to z důvodu destrukce přirozené architektury stromu.

Hlavový řez – odstraňuje primární strukturu větvení. Vytvořené sekundární výhony jsou odstraňovány každoročně, čímž je podpořena tvorba takzvaných hlav. Provádí se zakracování výhonů na větevní límeček nebo trojočkový čípek pro urychlení obnovy koruny. Klade se důraz na provedení řezů menších než 3 cm, a to z důvodu rizika infekce.

Rekonstrukční řez – provádí se například při silném jednorázovém šoku, kdy dochází k odumření velkého podílu listového aparátu nebo k odumření celých letorostů.

Likvidační řez (kácení) – lze jej charakterizovat jako odstranění stromu ze stanoviště z důvodů pěstebních, fytopatologických, provozně bezpečnostních či kompozičních. Většinou se jedná o postupné kácení, které vykonávají poučení arboristé.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © Rosser1954

odkaz na článek

. Řez stromů dle pěstebního tvaru [online]. ČeskéNápady.cz, . .




Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
řez stromy palmeta vysokokmen zákrsek kosterní větve obrost represivní řez