Prunus laurocerasus
Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.
Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.
Druhy
Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.
Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.
Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy. Složená květenství jsou vzpřímená, plná drobných bílých květů, které voní po šeříku a často se na keři objevují i na podzim. Tento keř kvete velmi bohatě. Má lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou však nejedlé.
Mano má sytě až tmavě zelené vysoce lesklé listy, které jsou na rubu velmi světlé. Rostou vzpřímeně a hustě. Jsou velké přibližně 6 x 3 cm a od ostatních bobkovišní se snadno rozpoznají podle vejčitého tvaru listu. Keř je bohatě rozvětvený a olistěný již od země a není potřeba stříhat, přestože jej lze tvarovat dle libosti.
Zabeliana má drobné bělavé květy sestavené do hroznovitých květenství. Na keři se objevují v průběhu dubna a května a svou šeříkovou vůní lákají motýly. Plody jsou drobné, černé, lesklé peckovice, které jsou nejedlé.
Schipkaensis má květy bílé, sestavené ve štíhlých hustých hroznech. Objevují se na keři od května do června. Plody jsou drobné černé peckovičky. Rostlina je po požití mírně jedovatá. Kořenový systém je dlouhý, bohatě větvený.
Herbergii je hustě rostoucí odrůda s podlouhlými sytě zelenými, neopadavými, velmi lesklými listy. Roste středně rychle a na rozdíl od další plotové odrůdy Caucasica již v mladém věku rozkládá spodní větve do stran, takže tvoří velmi efektní pyramidální tvar, takže se hodí i do výsadby jako solitérní keř. Hojně se využívá do živých plotů, které je nejlépe prostříhávat ručně, abyste nepřeřízli její atraktivní listy. Řez provádějte od konce března do konce července.
Rotundifolia je jednou z nejpoužívanějších odrůd bobkovišní v Anglii, zemích Beneluxu i v jižní Evropě. Nabízí středně zelené, poměrně velké listy, které mají oválný až okrouhlý tvar, čímž se odlišují od běžných bobkovišní, jejichž listy bývají spíše kopinaté, protáhlé a temně zelené. Velice ceněná je pro svou stavbu – větve rostou vcelku symetricky jedna nad druhou, takže svými přírůstky, které jsou vždy hustě olistěné již od země, dokonale zaplní pohled ze všech stran a rostlina má velmi ucelený vzhled.
Novita je novodobou senzací mezi bobkovišněmi. Konečně se podařilo vyšlechtit otužilý druh, který má všechny atributy dříve choulostivých kultivarů: je vzrůstná, má velké listy příjemné barvy, rychle roste a je na velkolistou bobkovišeň překvapivě velice mrazuvzdorná. Jedná se o selekci odrůdy Rotundifolia, které je tedy i velmi podobná, ale možná ještě o něco pěknější. Listy jsou mírně do špičky, lesklé, kožovité, 10–15 cm dlouhé, svěže zelené barvy jako mladé a mění se v tmavě zelenou s o něco světlejším žilkováním. Oproti Rotundifolii má listy více rozevřené od větvičky, takže se plně ukáže jejich krása.
Pěstování
Rostlina není náročná na pěstování. Některé bobkovišně jsou mrazuvzdorné do -25 °C, ale především velkolisté druhy jsou citlivé na mráz. Mladé exempláře je lepší na zimu připravit, protože mrazy poškozují zvláště mladé výhony. Malé rostliny přikrýváme chvojím, větší chráníme bílou netkanou textilií. Kořenům opatříme vrstvu suchého listí.
Při výsadbě vybíráme slunné nebo mírně přistíněné stanoviště. Příliš slunné stanoviště nebo vápnitá půda mohou způsobit žloutnutí listů. Přidáním hořké soli nebo upravením pH půdy na kyselou reakci žloutnutí listů odstraníme.
Bobkovišeň využijeme jako solitérní rostlinu, podrost, k výsadbě živého plotu i pro nádobové pěstování. Pro obsah glykosidu amygdalinu, který se v organismu štěpí na kyanovodík, který je jak známo jedovatý, ji nepěstujeme v místech, která jsou volně přístupná dětem. Ty by mohly černé, lákavě lesklé plody zkoušet ochutnat. V léčitelství se kožovité listy používaly k výrobě sedativ.
Jak přesadit bobkovišně
Pro úspěšné přesazení bobkovišně připravte nové místo, opatrně vykopejte stávající rostlinu a poté ji znovu zasaďte do stejné hloubky jako dříve. Zajistěte dostatečnou zálivku a zvažte přidání mulče, který pomůže udržet vlhkost a potlačí plevel.
Příprava nového místa pro výsadbu
Vyberte si místo, které má plné až částečné slunce a má dobře propustnou půdu. Preferována je písčitohlinitá nebo hlinitá půda.
Vykopejte jámu dvakrát širší a stejně hlubokou jako kořenový bal bobkovišně.
Nakypřete půdu na dně jámy, aby se kořeny snadno prodraly ke spodní vodě.
Vykopejte stávající rostlinu
Rostlinu několik dní před přesazením důkladně zalijte, aby se s půdou lépe pracovalo a aby se snížilo poškození kořenů.
Vykopejte kolem základny rostliny a pečlivě zachovejte co nejvíce kořenového balu.
Pokud rostlinu přesazujete z květináče, jemně nakypřete půdu kolem okrajů a opatrně ji vysuňte.
Před přesazováním zastřihněte všechny poškozené nebo příliš dlouhé kořeny.
Péče o přesazenou bobkovišeň
Bobkovišeň místěte do připravené jámy a ujistěte se, že horní část kořenového balu je v úrovni okolní půdy.
Jámu zasypte odstraněnou zeminou a jemně ji udusejte, abyste odstranili vzduchové kapsy.
Ihned po přesazení rostlinu důkladně zalijte, aby se půda usadila a zmírnil se šok z přesazení.
Kolem základny rostliny přidejte 5 cm silnou vrstvu mulče, která pomůže udržet vlhkost a potlačí plevel.
Pravidelně zalévejte, zejména v období sucha, dokud se rostlina neuchytí.
Důležité informace
Načasování
Nejlepší doba pro přesazení bobkovišně je brzy na jaře nebo na podzim.
Poškození kořenů
Během přesazení co nejvíce minimalizujte narušení kořenů.
Zalévání
Hluboká a pravidelná zálivka je klíčová během prvních několika týdnů po přesazení.
Mulčování
Mulčování pomáhá udržovat vlhkost, potlačovat plevel a regulovat teplotu půdy.
Šok z přesazení
Buďte připraveni na šok z přesazení (vadnutí, žloutnutí listů) a poskytněte rostlinám zvláštní péči.
Je bobkovišeň jedovatá
Bobkovišně včetně všech odrůd jsou jedovaté pro člověka i zvířata. Všechny části rostliny, včetně listů, stonků a semen (která se nacházejí v bobulích), obsahují kyanogenní glykosidy. Tyto sloučeniny mohou při žvýkání a trávení uvolňovat kyanid, což je při požití činí jedovatými.
Kyanogenní glykosidy
Jde o přirozeně se vyskytující sloučeniny, které se nacházejí v různých rostlinách, včetně bobkovišně.
Uvolňování kyanovodíku
Když je bobkovišeň poškozena (např. rozkousána, strávena), enzym rozkládá kyanogenní glykosidy a uvolňuje kyanovodík (HCN), známý také jako kyselina kyanovodíková.
Jedovatost
Kyanid je toxická látka, která může narušit buněčné dýchání a vést k různým zdravotním problémům, včetně dýchacích potíží, křečí a dokonce i smrti.
Nejjedovatější části rostliny
Všechny části bobkovišně obsahují kyanogenní glykosidy, semena a listy jsou obzvláště nebezpečné kvůli vyšším koncentracím.
Hořká chuť
Listy jsou obvykle hořké a často se vyplivují, což může snížit riziko otravy kyanidem.
Plody a semena
Plody, i když mohou být díky své sladké vůni potenciálně lákavější, stále obsahují kyanogenní glykosidy a neměly by se konzumovat.
Požití bobkovišně
Všechny části rostliny, zejména listy a semena, mohou při požití způsobit otravu.
Příznaky
Mezi příznaky otravy bobkovišní mohou patřit bolesti břicha, nevolnost, zvracení, zarudnutí obličeje, bolest hlavy, závratě, omezené dýchání, bezvědomí a dokonce i smrt.
Závažnost
Otrava bobkovišní závisí na požitém množství v poměru k tělesné hmotnosti. Schopnost těla zpracovávat a vylučovat toxiny se liší. Malé množství látky může být pro velkého člověka neškodné, ale pro menšího jedince může být jedovaté.
Zvířata
Bobkovišeň je také jedovatá pro domácí mazlíčky a divoká zvířata, s příznaky podobnými lidem.
Důležité informace
- Děti a domácí mazlíčci: Při sázení bobkovišně buďte opatrní, zejména v oblastech, kde se pohybují děti nebo domácí mazlíčci, kteří by mohli listy okusovat.
- Likvidace: Odřezky z bobkovišně zlikvidujte opatrně, protože jsou také toxické.
Množení
Možno množit pod sklem řízkováním. Řízky odebíráme na konci srpna, cca 10 cm dlouhé. Necháme pouze 2 až 3 listy. Než je zasadíme do země, namočíme je do růstového stimulátoru. Zakořeněnou rostlinu přemístíme ven až na jaře.
Kdy stříhat bobkovišeň
Na konci zimy je nejlepší čas k provedení řezu, pokud je potřebný. V živých plotech rostlinu stříháme v srpnu. Řez provádíme klasickými nůžkami, nikoliv křovinořezem.
Choroby
Bílý povlak na listech (padlí) likvidujeme přípravkem Champion 50 WP. Houbová infekce může způsobit suchou skvrnitost listů, které časem opadávají. Aplikujeme tedy fungicid, například Dithane.
Žloutnutí listů
Bobkovišeň může postihnout žloutnutí listů a může to být příznak několika problémů, nejčastěji souvisejících se zálivkou, půdními podmínkami nebo nedostatkem živin. Přelévání, nedostatečné zalévání, špatný odtok vody, zhutněná půda a nedostatek živin (zejména chloróza z nedostatku železa) mohou vést ke žloutnutí listů.
Problémy se zálivkou
Přelévání
Vavříny nemají rády podmáčenou půdu, což může vést k hnilobě kořenů a žloutnutí listů.
Nedostatečné zalévání
Nedostatek vody může také způsobit žloutnutí a vadnutí, zejména v písčitých půdách.
Řešení
Zajistěte dobrý odtok vody z půdy a zalévejte pouze tehdy, když je horních 2,5 cm suchých na dotek.
Půdní podmínky
- Zhutněná půda: Zhutněná půda omezuje růst kořenů a přístup kyslíku, což způsobuje žloutnutí.
- Špatný odtok vody: Stojatá voda může vést k hnilobě kořenů a žloutnutí listů.
- Vápenatá nebo zásaditá půda: Vysoký obsah vápna může způsobit nedostatek železa (chloróza vyvolaná vápnem), což má za následek žloutnutí listů.
- Řešení: Zlepšete odvodnění přidáním organické hmoty nebo úpravou půdy. Zvažte provedení testu půdy k posouzení pH a hladiny živin.
Nedostatek živin
- Nedostatek železa: Žloutnutí mezi žilkami (chloróza) může ukazovat na nedostatek železa, zejména v zásaditých půdách.
- Nedostatek dusíku: Může také způsobit žloutnutí, zejména u starších listů.
- Řešení: V případě potřeby aplikujte vyvážené hnojivo nebo specifický doplněk železa.
Další příčiny
Spálení sluncem
Mladé rostliny nebo rostliny přemístěné na slunnější místo mohou zaznamenat spálení sluncem, které způsobí žloutnutí.
Škůdci a choroby
Plísňové infekce, jako je suchá skvrnitost listů, mohou způsobit žloutnutí a skvrnitost listů.
Řešení
Identifikujte a ošetřete škůdce nebo choroby včas. Zvažte ořezání postižených listů a zlepšení cirkulace vzduchu.
Pamatujte si, že žloutnutí listů bobkovišně jsou běžným problémem s několika možnými příčinami. Řešením potenciálních problémů se zálivkou, zlepšením půdních podmínek a zajištěním dostatečné hladiny živin můžete pomoci obnovit zářivě zelenou barvu vaší bobkovišně.
Plody
Mnohé zdroje tvrdí, že jsou plody jedovaté a u domácích zvířat vyvolávají otravu. Také dětem by mohly být osudné. Nedoporučuje se tedy jejich výsadba poblíž keřů plodících ovoce.
Prodej a cena
Bobkovišeň se dá koupit v zahradnictvích, marketech nebo v internetových obchodech. Její cena závisí na druhu a její aktuální výši může vidět zde: bobkovišeň cena.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Amasuela