Parní radiátory
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno - potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Toto video porovnává jednotrubkové a dvoutrubkové parní topné systémy. Video vysvětluje rozdíly v tom, jak jednotlivé systémy fungují, včetně role odvzdušňovacích otvorů a odvaděčů kondenzátu. Pojednává také o výhodách a nevýhodách každého systému, jako je účinnost a hladina hluku.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Montážní fólie se nanese na izolační desku nebo jiný podobný izolační povrch. Fólie by měla směřovat od stěny a reflektor musí být stejné velikosti nebo o něco větší, než je radiátor. Pravidelným čištěním reflektorů dochází k maximálnímu tepelnému odrazu.
Základy parního topného systému
Naučte se základy toho, jak fungují parní topné systémy a kde se používají parní topné systémy. Video je k dispozici zde.
Teplovodní radiátory
Teplovodní radiátory jsou jedním z nejčastějších rozvodů tepla v novějších domech a řadí se mezi nucené systémy. Radiátory jsou podlahového typu nebo koncipované ve vzpřímené poloze, které se podobají parním radiátorům. Nejčastějším problémem v teplovodních systémech je nežádoucí vzduch v systému. Na počátku každé topné sezóny, když je systém spuštěn, se musí postupně u každého radiátoru mírně otevřít odvzdušňovací ventil, zavře se, když voda začne unikat přes ventil. U patrových domů se nejprve odvzdušní v patře a postupně se sejde dolů.
Jeden ze způsobů, jak ušetřit energii v teplovodních systémech je, vybavit samostatnými zónami ovládání. Zónou je nejúčinnější stanovit velké plochy v domácnosti, nebo jsou použity v jednotlivých částech domu. Při instalaci automatického topení se instalují automatické ventily na teplou vodu radiátorů, ovládaných termostaty v každé zóně domu. Pomocné programovatelné termostaty vám umožní automatické vytápění a zároveň zajistí ochlazení části domu tak, aby odpovídaly vašemu způsobu využití.
Zónová regulace
Zónová regulace funguje nejlépe v domácnostech, které mají působit v různých topných oblastech, s každou zónu izolovanou od ostatních. V domech, které nejsou určeny pro zřízení zón, jedna část při nižší teplotě může způsobit problémy v přilehlých místnostech, protože dochází k úniku tepla do chladnějších částí domu. Zónová regulace bude také fungovat nejlépe, když mohou chladnější části domu být izolovány od ostatních zavřenými dveřmi. V některých případech může být zapotřebí nové dveře odizolovat. Chladnější části domu by měly být vytápěny kolem 100 Celsia, aby se zabránilo zamrznutí potrubí, proto se nikdy nesmí zcela vypnout přívod tepla v nevyužité části domu.
Rostoucí ceny energií, rozdílné názory na tepelný komfort jednotlivých členů rodiny, snaha uspořit, možnost regulovat teplotu v domě i na dálku. To je jen malý výčet důvodů, proč jsem řešit zónovou regulaci vytápění.
Pořízení a instalace systému sice něco stojí, ale pro představu platby za teplo v čtyřistametrovém domě za energie vychází méně než ve stometrovém panelákovém bytě. Záleží na tom čím člověk vytápí a co zrovna dělají ceny energií a hlavně jak si to člověk nastaví, ale aktuálně je návratnost investice během dvou až tří topných sezón.
Instalace není nic extra složitého a i v hotovém domě bez jakýchkoli příprav se to dá zvládnout během jednoho odpoledne. Instalaci sice zvládne šikovný člověk sám. Lepší je ale systém pořídit včetně odborné montáže a hlavně odborného nastavení.
Teplota a veškeré nastavení se dělá přes aplikaci v mobilním telefonu nebo klasicky na bezdrátových termostatech.
Celou přestavbu topení na zónovou regulaci můžete vidět zde: https://youtu.be/jBXfWkweLn4?si=RZeRZDcjkQU5ETRh