Rhipsalis
Rhipsalis je kaktus, který je velmi rozšířený jak mezi kaktusáři, tak i mezi pěstiteli nejrůznějších pokojových rostlin. Běžný pěstitel tento druh ke kaktusům jen těžko zařadí, protože jeho vnější vzhled neodpovídá obvyklým představám o kaktusech. S tím jsou také spojeny základní chyby v péči. Rhipsalis je letní kaktus a péče o něj je specifická, i když jde o celkem nenáročnou rostlinu. Velmi efektně Rhipsalis vypadá v závěsných košících nebo květináčích. Obvykle rozkvétá na Velikonoce, kvete tedy od dubna do května.
V přírodě roste jako epifyt – přichytává se stromů v deštných pralesích, výživu přijímá ze ztrouchnivělých zbytků a z rosy. Botanici jej řadí mezi kaktusy, ale s naší představou o kaktusech nemá nic společného. Je to převislá rostlina se stonkem článkovitým, většinou trávově zeleným. Kvete koncem zimy v době, kdy jiné kaktusy začínají rašit. Tehdy potřebuje dost vody a zemina nesmí přeschnout. Nejjednodušší je ponořit květináč jednou týdně do kbelíku s vodou – jako orchideje.
Tento kaktus dorůstá výšky 30 až 60 cm. Kvete drobnými bílými květy.
Je rhipsalis jedovatá
Ne, rhipsalis není jedovatá. Některé zdroje však uvádějí mírnou toxicitu mléčné mízy, která může způsobit mírné podráždění kůže nebo lepivost, ačkoli je rostlina obecně považována za netoxickou pro domácí mazlíčky a lidi. Bobule některých druhů jsou dokonce jedlé.
Podrobnosti o jedovatosti
Mléčná míza
Některé druhy Rhipsalis, jako například Rhipsalis cereuscula, obsahují mléčnou mízu, která může při kontaktu způsobit mírné podráždění kůže a může způsobit lepkavost povrchů.
Jedovatost pro domácí mazlíčky
Většina renomovaných zdrojů, včetně ASPCA, uvádí různé druhy Rhipsalis jako netoxické a bezpečné pro psy a kočky.
Jedlé bobule
Bobule některých rostlin Rhipsalis jsou jedlé, i když nejsou nijak zvlášť chutné.
Co dělat v případě kontaktu
Pokud se kůže dostane do kontaktu s mízou, zasažené místo důkladně omyjte.
Pokud dojde k požití rostliny zvířetem, je nejlepší se poradit s veterinářem.
Preventivní opatření
Zvažte zavěšení rostliny mimo dosah dětí a domácích zvířat, i když je rhipsalis považována za bezpečnou.
Pěstování
Rhipsalis se pěstuje při mírných nebo trochu nižších teplotách, asi okolo 18 až 20 °C, v období od října do ledna je nutné dopřát mu období klidu při teplotě 15 až 17 °C. Vyžaduje stanoviště na světlém místě, ale s nutným zastíněním před přímými slunečními paprsky. Dobře se mu daří na severním okně.
Zalévání
Zálivka musí být hojná v době květu, zem musí být stále vlhká. Na konci kvetení se zálivka trochu omezuje. Od září rostlina přechází do období klidu. Se snížením teploty se zálivka omezuje, zalévá se ojediněle, pouze tak, aby zemina nevyschla úplně. Rhipsalis přihnojujeme od března do června speciálním hnojivem pro kaktusy, a to každé dva týdny.
Přesazování
Rostlinu přesazujeme po odkvětu, tedy na konci května až v červnu. Pro přesazení je vhodná prostorná nádoba, ne však hluboká. Vyberte substrát se slabě kyselou reakcí. Doporučené složení zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl písku a antuka. Nutná je dobrá drenáž. Můžete použít kupovanou půdní směs pro kaktusy.
Množení
Rhipsalis lze množit semeny i řízky, které se po několika kusech sadí do jednoho květináče. Řízky, které mají 2 až 3 části, se v průběhu 2 dnů usuší a zakořeňují v navlhlém substrátu z listovky a písku ve stejném podílu. Řízky se nemusí zahloubit do země, postačí, když se spodek části bude dotýkat půdy.
Tento kaktus bývá škůdci a chorobami napadán jen velmi vzácně.
Rhipsalis pilocarpa
Má stonky, které jsou silnější a tvrdší, příliš se nevětví a jsou pokryty krátkými nažloutlými vlásky. Ve vhodných podmínkách kvete 2- až 3krát za rok. Kvete celkem hojně velkými nažloutlými květy. Květy mají hodně okvětních lístků a tyčinek, díky čemuž vypadají nadýchaně.
Rhipsalis cereuscula
Má stonky, které se skládají z tenkých masitých a krátkých částí, které se dobře větví. Rostlina vypadá, jako by se skládala z tenkých tyčinek. Kaktus může být jak závěsný, tak i stromovitý, v tom případě se však musí přivazovat. V pokojových podmínkách kvete velmi vzácně.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Gerbil