Druhy skalníku
Skalníky patří již řadu let k významným a vyhledávaným okrasným keřům, oblíbeným jak u našich zahrádkářů, tak i v zahradní architektuře. Pěstují se pro skutečně mnohostranné upotřebení, dále pro zvláštní půvab plodů v podzimním období, pro zajímavý tvar větví, charakter rozvětvení i ornamentální rozvětvení listů a někdy i dekorativní květenství. Květy jsou sice u většiny forem více nápadné, s výjimkou například skalníku mnohokvětého s převislými větvemi, který dorůstá výše až 3,5 m a připomíná v době květu záplavou bílých kvítků známý tavolník. Na podzim pak přináší spousty šarlatově červených a poměrně velkých plodů. Velmi dobře se hodí k výsadbě do trávníku jako solitéra nebo do širších kvetoucích živých plotů.
Skalníky patří k medonosným rostlinám a všechny druhy jsou v době květu bohatě navštěvovány včelami. Mnohé skalníky se vyznačují stálezeleným olistěním, další, opadavé druhy vynikají nádherným podzimním zbarvením listů. Plody skalníků jsou vítanou potravou hladovějícímu ptactvu v pozdním podzimu a v zimě. Většina z nich nabízí jasně červené bobule, jen několik málo žluté anebo i černé plody.
Skalníkům se daří v každé dobré zahradní zemi s obsahem vápna, spíše sušší, a to i takové, která se nám zdá vysloveně chudá. Líbí se jim na plném slunci, avšak spokojí se i s místem zastíněným, nebo v průvanu. Jsou mezi nimi výtečné solitéry, které se hodí i do živých plotů, dokonce i stříhaných, například Cotoneaster simonsii, ale též jako větrolamy, nebo do skupin keřů pro podzimní zbarvení, k oživení suchých svahů na slunci. Méně vzrůstné typy patří k vítaným dřevinám našich skalek nebo jejich nejbližšího okolí. Téměř všechny odrůdy se vyznačují velmi dobrým vzrůstem, a to i v městském ovzduší. Skalníky se vysazují na podzim i na jaře, a jestliže jsou předpěstovány v květináčích, tak po celý vegetační rok. Řez většinou není nutný, pokud jej však chceme z určitých důvodů provést, tedy nejlépe v zimě.
Množíme je výsevem, semena je nutno stratifikovat ihned po sklizni (po uzrání). Zjara je vyséváme buď pod sklo, nebo do volné půdy. Od počátku léta je můžeme množit i vegetativně, řízkováním a druhy s listy neopadavými řízkujeme o něco později.
Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin. V nádobách dobře roste například skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius „Floccosus“) s převislými větvemi, poléhavý skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), skalník raný (Cotoneaster praecox) a elegantní skalník Watererův (Cotoneaster x watereri). Všechny zmiňované druhy jsou pěstitelsky nenáročné. Při výsadbě však nezapomeňte, že nádoba musí mít na dně drenáž a chráněný odtok.
Skalník Dammerův
Stálezelený, klasicky polštářovitě rostoucí skalník nesmí chybět snad v žádné zahradě. Je ideální variantou ozelenění strmých svahů, skalek a velmi dobře se uplatní jak v nádobových, tak smíšených výsadbách suchomilného charakteru. Velmi dobře působí v kompozici s růžemi, koniferami, ale i s rozchodníky a jinými skalničkami.
Na dlouhých větévkách vyrůstají větší, až 2,5cm celokrajné lístky lžičkovitého tvaru, které jsou tuhé a temně zelené. Květy se v nižší míře objevují již počátkem května, v průběhu září a října dozrávají v drobné zářivě červené malvičky. I když kvete v porovnání s ostatními skalníky méně, patří mezi ty mrazuvzdorné.
Skalníky obecně nejsou náročné na stanoviště, snáší plné slunce i polostín, chudé písčité půdy, i ty humózní. Důležité je, aby byla půda dostatečně propustná. Při výsadbě se vyplatí těžší půdy drenážovat, například štěrkem. Skalník se odmění bujným růstem i celoročním zeleným listovím.
Skalník vrbolistý
Skalník vrbolistý patří mezi středně vzrůstné stálezelené skalníky. Vytváří velmi dekorativní kobercové pokryvy, odtud název „parkový koberec“. Je tedy ideální dřevinou k pokrytí svahů a vyplnění volných extenzivních míst v soukromé i veřejné zeleni.
Dorůstá do výšky kolem 40 cm. Má zpočátku vystoupavý růst, poté výhony v dlouhých obloucích převisají a tvoří hustý, neprostupný pokryv.
Kvete stejně jako celá řada ostatních skalníků od května do června. Květy jsou čistě bílé, tu a tam s růžovým nádechem. Postupně dozrávají v poměrně velké kulovité plody oranžovočervené barvy, korálkovitého tvaru, takzvané malvičky. Tyto plody jsou ideální jako dekorace do suchých vazeb.
Skalníky jsou nenáročné dřeviny, kterým vyhovují zejména půdy chudé a propustné, na plném slunci. Snáší poměrně dobře i půdy humózní, těžké a jílovité. V tomto případě ale vyžadují dobrou drenáž při výsadbě. Jsou tedy ideální dřevinou všude tam, kde se ostatním rostlinám nedaří. Skalník dobře snáší opakovaný řez.
Skalník vodorovný
Skalník vodorovný patří mezi středně vzrůstné opadavé skalníky. Dorůstá do výšky kolem 60 cm. Má zpočátku vystoupavý růst, poté výhony v dlouhých obloucích převisají a tvoří hustý neprostupný pokryv, je tedy ideální dřevinou ke zpevnění svahů a vyplnění volných extenzivních míst v soukromé i veřejné zeleni.
Kvete stejně jako celá řada ostatních skalníků od května do června. Na rozdíl od ostatních druhů se vyznačuje extrémní násadou květů a potažmo i plodů. Květy jsou čistě bílé, tu a tam s růžovým nádechem. Postupně dozrávají v poměrně velké kulovité plody oranžovočervené barvy, korálkovitého tvaru, takzvané malvičky. Tyto plody jsou ideální jako dekorace do suchých vazeb.
Skalníkům vyhovují zejména půdy chudé a propustné na plném slunci. Snáší poměrně dobře i půdy humózní, těžké a jílovité. V tomto případě však při výsadbě vyžadují dobrou drenáž. Protože to jsou nenáročné rostliny, jsou ideální dřevinou všude tam, kde se ostatním rostlinám nedaří. Skalník dobře snáší opětovný řez.
Skalník raný
Skalník raný patří mezi středně vzrůstné opadavé skalníky. Dorůstá do výšky kolem 120 cm. Má zpočátku vystoupavý růst, poté výhony v dlouhých obloucích převisají a tvoří hustý neprostupný pokryv. Slouží tedy velmi dobře ke zpevnění svahů a vyplnění volných extenzivních míst v soukromé i veřejné zeleni.
Kvete stejně jako celá řada ostatních skalníků, a to od května do června. Vyznačuje se extrémní násadou květů, potažmo i plodů. Květy jsou čistě bílé, občas s růžovým nádechem. Postupně dozrávají v kulovité plody oranžovočervené barvy a korálkovitého tvaru, takzvané malvičky. Tyto plody jsou ideální jako dekorace do suchých vazeb. Opadavé listy jsou vejčité, tmavě zelené, se zvlněným okrajem.
Skalníky jsou nenáročné dřeviny, vyhovují jim zejména půdy chudé a propustné na plném slunci. Snáší poměrně dobře i půdy humózní, těžké a jílovité. V tomto případě však vyžadují při výsadbě dobrou drenáž. Jsou ideální dřevinou všude tam, kde se ostatním rostlinám nedaří. Skalník dobře snáší řez.
Skalník Watererův
Skalník Watererův je kříženec Cotoneaster firgidus, Cotoneaster rugosus a Cotoneaster salicifolius. Roste v podobě poloopadavého nebo stálezeleného keře či nízkého stromu. Habitus je bohatý, poléhavý. Větve jsou tmavohnědé, lesklé, s několika velkými lenticelami. Listy jsou podlouhlé, na horní straně tmavozelené, svrasklé, na spodní mírně ochlupené až holé, dlouhé 4–8 cm. Kvete bohatě bílými rozevřenými květy. Plody jsou bledě červené až červené, někdy i nažloutlé, kulovité, o velikosti 6–9 mm. Je tedy ideální dřevinou k pokrytí svahů a vyplnění volných extenzivních míst v soukromé i veřejné zeleni.
Skalníky obecně nejsou náročné na stanoviště, snáší plné slunce i polostín, půdy chudé písčité i ty humózní. Důležité je, aby byla zemina dostatečně propustná. Při výsadbě se vyplatí těžší půdy drenážovat, například štěrkem. Skalník se odmění bujným růstem i celoročním zeleným listovím.
Je skalník jedovatý
Skalník je považován za jedovatý. Zejména bobule mohou při požití u lidí a zvířat způsobit mírné až středně těžké gastrointestinální potíže. Toxicita pramení z kyanogenních glykosidů, které mohou v těle uvolňovat kyanid. I když malé množství bobulí nemusí být nebezpečné, je nejlepší se jejich konzumaci vyhnout, zejména u dětí a domácích mazlíčků.
Nejčastěji uváděnou toxickou částí rostliny skalník jsou jeho bobule, ale i jiné části, jako jsou listy a stonky, mohou obsahovat kyanogenní glykosidy.
Příznaky otravy
Požití může vést k nevolnosti, zvracení a bolestem břicha. Ve vzácných případech se mohou objevit závažnější reakce, jako je průjem a potíže s dýcháním.
Za všechno můžou kyanogenní glykosidy
Tyto sloučeniny se při požití rozkládají na kyanid. I když jsou hladiny v skalníku obvykle nízké, stále představují potenciální nebezpečí.
Riziko pro zvířata
Psi, kočky, koně a další hospodářská zvířata jsou také náchylní k otravě skalníkem. Koně jsou obzvláště citliví na otravu kyanidem.
Prevence
Nejlepší je vyhnout se konzumaci skalníku a držet děti a domácí zvířata mimo dosah rostlin.
Množení
Skalník se obvykle množí řízky, hřížením nebo semeny. Řízkování je běžnou metodou, zejména u půdopokryvných odrůd. Dobře fungují polodřevnaté řízky odebrané v létě nebo na začátku podzimu, zatímco řízky z tvrdého dřeva lze odebrat pozdě na podzim. Hřížení je dalším účinným způsobem množení skalníku, zejména u půdopokryvných druhů.
Množení řízkováním
- Vyberte zdravé stonky: Vyberte polodřevnaté nebo tvrdé stonky v závislosti na ročním období.
- Příprava řízků: Odřízněte stonky o délce 10–15 cm s alespoň 2–3 listovými uzly. Odstraňte spodní listy a několik jich nechte nahoře.
- Kořenový hormon (volitelné): Ponořte odříznutý konec do kořenového hormonu pro podporu růstu kořenů.
- Výsadba: Použijte dobře propustnou substrátovou směs a řízky vložte do půdy.
- Prostředí: Zajistěte vysokou vlhkost, jasné, nepřímé světlo a udržujte půdu vlhkou.
- Zakořenění: Kořeny by se měly vyvinout za 4–8 týdnů.
- Aklimatizace: Před přesazením postupně aklimatizujte nové rostliny na venkovní podmínky.
Množení hřížením
- Vyberte větev: Vyberte ohebnou větev, kterou lze ohnout k zemi.
- Připravte větev: Na spodní straně větve udělejte malou ránu v místě, kde se bude dotýkat půdy.
- Zajistěte větev: Ohněte větev k zemi a zajistěte ji kamenem nebo drátem.
- Zakryjte zeminou: Zraněné místo zakryjte zeminou a udržujte ji vlhkou.
- Zakořenění: Kořeny se z poraněného místa vyvinou během několika týdnů.
- Oddělení: Jakmile se kořeny uchytí, oddělte větev od mateřské rostliny a přesaďte ji.
Množení semeny
- Sběr semen: Na podzim sbírejte bobule a odstraňte semena.
- Stratifikace semen: Některým druhům skalníků prospívá období chladné stratifikace (vystavení nízkým teplotám).
- Výsev: Vysejte semena do dobře propustné substrátu.
- Prostředí: Udržujte vlhkost a zajistěte chladný rám nebo chráněné místo.
- Klíčení: Klíčení může trvat několik měsíců, proto buďte trpěliví.
Jak stratifikovat semena skalníku
Pro úspěšnou stratifikaci semen skalníku budete muset napodobit přirozené chladné a vlhké podmínky, které podporují klíčení. To zahrnuje kombinaci skarifikace (narušení semenného obalu) a stratifikace za studena (ochlazení semen). Proces obvykle zahrnuje: skarifikaci semen, jejich smíchání s vlhkým médiem a následné ochlazení v chladničce po určitou dobu.
Zde je podrobný návod
Sběr nebo získání semen
Sbírejte zralá semena z bobulí skalníku na podzim.
Skarifikace
Semena skalníku mají často tvrdý semenný obal, který je třeba pro klíčení narušit. To lze provést jemným třením semen brusným papírem nebo pískem v ruce.
Stratifikace za studena
Smíchejte skarifikovaná semena s vlhkým médiem, jako je rašelina nebo vermikulit. Ujistěte se, že médium je vlhké, ale ne přemokřené.
Vložte směs semen a média do plastového sáčku nebo nádoby.
Sáček/nádobu umístěte na 3 až 4 měsíce do chladničky.
Klíčení
Po stratifikaci zkontrolujte klíčení (vyklíčení). Pokud semena nevyklíčila, udržujte dál vlhké prostředí a pokračujte ve stratifikaci za studena.
Jakmile semena vyklíčí, lze je přesadit do malých květináčů s hlinitou půdou.
Květináče umístěte na světlé místo s teplotou kolem 24 °C.
Udržujte půdu vlhkou, ale ne přemokřenou.
Sazenice postupně aklimatizujte na venkovní podmínky tím, že v průběhu času zvyšujete jejich vystavení slunečnímu záření.
Jakmile dostatečně zesílí, lze je vysadit na trvalé místo s vhodnými rozestupy.
Pěstování
Pro svou všestrannost bývají skalníky využívány k různým záměrům. Nízké si spíše zaslouží místo na skalkách anebo v jejich blízkosti. Taktéž jsou vhodné na zídky, k vyplnění plochy, pokrytí svahů. Vyšší druhy pak budou skvěle plnit svůj účel jako keřová výsadba anebo jako ptačí remízky.
Miniaturní, zakrslé odrůdy se hodí zvlášť dobře do kamenných mís a koryt. Jejich větvičky s drobnými listy vytvoří krásné pozadí například cibulovinám, maceškám, vřesům anebo jiným nízkým květinám.
Skalníky rostou přirozeně jako keře. Zahradníci však vytvořili i odrůdu rostoucí na kmínku. Jako malý stromek na kmínku s obloukovitě ohnutými větvemi se pěstuje zahradní kříženec skalníku – odrůda Cornubia. Plody se na ní tvoří ve střapcích, podobně jako je tomu u jeřabin. Plodů je velké množství a vydrží až do zimy, čímž rostlinu pěkně zdobí.
Terasy a schodiště jsou místa, kam můžete umístit nádoby se zajímavými rostlinami. I pro tento typ výsadby se najdou vhodné skalníky, ať už bude nádoba jakéhokoli tvaru. Nebojte se například do větších nádob zkombinovat plazivý skalník s dřevinou na kmínku.
V druzích vhodných pro skalku nejdete i kultivary hodící se do nádob, například vrbolistý skalník či skalník jménem „John Waterer“ (Cotoneaster x Watereri), který bude přímo elegánem vaší terasy.
Skalníky bohatě kvetou drobnými bělavými až narůžovělými kvítky, plodem keřů je obvykle červená malvička v různých odstínech této barvy. Jsou ale odrůdy, které se na podzim ozdobí lesklými černými malvičkami – patří sem skalník ostrolistý, lesklý a černý. Zářivě oranžové plody má pak skalník Franchetův, vzdušný a poměrně rozložitý keř.
Skalníky jsou keře přizpůsobivé a bez zvláštních požadavků. Všechny skupiny (opadavé, poloopadavé i stálezelené) spolehlivě rostou na slunci, snášejí polostín (a s ním spojené sucho), nevadí jim ani vápenaté půdy.
Celoročně lze vysazovat skalníky prodávané v pěstebních nádobách, z nichž je lze rovnou vysazovat na stanoviště. Dobrá zálivka po výsadbě rostlinám prospěje, na přihnojování si příliš nepotrpí. Stálezelené skalníky jsou poněkud choulostivější v tuhých zimách, ochrání je kryt z chvojí.
Skalníky jsou dlouhověké keře, proto je dobré je občas „omladit“, jak ty plazivé a pnoucí, tak vysoké a polovystoupavé. Budete-li chtít skalník pěstovat v nějakém přísnějším tvaru, nic tomu nebrání, častým sestřihem docílíte kompaktnějších rostlin vhodných třeba pro pěstování v nádobách.