Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

KOLKVÍCIE NÁDHERNÁ

OBSAH

Katalpa nádherná

Katalpa nádherná je charakteristická svými listy, které při rozemnutí vydávají silnou vůni a jsou vespod hustě chloupkaté; tvar mají vejčitý až vejčitě podlouhlý, jsou 15–30 cm dlouhé, na bázi uťaté až srdčité. Květy mají průměr 4–5 cm, v latě chudokvěté, uvnitř se 2 žlutými proužky a nezřetelnými, červenohnědými tečkami. Tobolky jsou 20–45 cm dlouhé a asi 15 mm tlusté. Katalpa nádherná může být až 30 m vysoký strom s jehlancovitou korunou.

Zdroj: Katalpa

Diskuze

V diskuzi CO STIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.

Dendrobium jsem dostala v loni v dubnu byla nadherna,odkvetla na stvole a u korenu jsou vyhony.Co s ni mam delat aby z ni zase byla krasavice jako predtim.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Co stim

Kolkvície krásná

Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis) může dorůst do výšky 2 až 3 metrů, stejně tak i do šířky. Jde o opadavý, bohatě větvený keř, který vypadá zvláště v době kvetení nádherně, a tak se velmi dobře uplatní jako solitér výsadbě, jen občas se vysazuje i do živých plotů. Kůra se na starších kmenech odlupuje, což vynikne zejména v zimě, kdy je keř bez listí. Listy má vstřícné, krátce řapíkaté, čepel listů je kopinatá až vejčitá. Koncem května se na prutovitě převislých větvích začnou rozevírat světle růžově zbarvené květy, jejichž koruna je mírně dvoupyská, zvonkovitá, s výraznou síťovitou kresbou a až 25 mm velká. Voní jemnou, nevtíravou sladkou vůní. Plodem je tobolka.

Tento nenáročný keř dobře prospívá na slunci a v mírném stínu. Vyhovuje mu spíše vápenitá půda s dostatkem živin. Snese i dlouhodobější sucho. Kolkvície by se neměla prořezávat každým rokem, postačí průklest po dvou až třech letech, radikálněji je možné zmladit jen staré keře. Pěstuje se několik kultivarů, k těm nejběžnějším patří ´Pink Cloud´.

Zdroj: Růžově kvetoucí keře

Diskuze

V diskuzi JAK PESTOVAT ANTURII NECHCE MI KVEST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Vodrážková.

Dobrý den,mám dotaz,manžel mi koupil loni krásnou Anturii ,kvetla nádherně a dlouho.Má stálé umístění přes metr od okna,zalévám jednou týdně,hnojím rosím a nic.Nemáte někdo nějakou vychytávku jak ji přinutit ke květu?Ještě jsem zapoměla že se jí dělají na listech na okrajích hnědé suché mapy.Děkuji za radu Anna

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna Kavalová.

Zalévat jednou týdně jedině v létě. Nejsem odborník, rostlina mi odešla po devíti letech, a byla nádherná. Hnědnutí listů je plíseň. Už si pořídím novou. Dokonce jsem ji ani nehnojila. Občas rosila ředěným pivem. A světlušky, ty také škodí.

Zdroj: diskuze Jak pestovat anturii nechce mi kvest

S čím kombinovat

Tato letnička se uplatní hlavně v truhlících a závěsných nádobách, na obruby záhonů či k vytvoření různých ornamentů. Na záhonu je například nádherná ve spojení s ledovkou a afrikánem.

Zdroj: Lobelka

Scaevola aemula

Kvete od poloviny května do mrazu. Jedná se o nenáročnou, bujně kvetoucí rostlinu. Je vhodná do smíšených truhlíků, neboť nekonkuruje ostatním rostlinám. Dobře snáší větrné a slunné stanoviště. Hnojíme zásobně do půdy i zálivkou. Rozeznáváme několik barevných druhů.

Růžová

Tyto nové šlechtěné odrůdy se vyznačují kompaktním růstem a nápadně velkými květy růžové barvy. Nádherná květinová paráda vám bude činit radost nejen po celé léto, ale i na podzim. Až 60 cm dlouhé výhonky vějířovky krásně přepadávají z nádoby nebo květináče. Tato nenáročná samočisticí rostlina upřednostňuje slunečné stanoviště, ale odolává i silnému větru a nepřízni počasí. Do skutečné krásy dorůstá, pokud ji pravidelně přihnojujete.

Modrá

Kvete modrofialovými květy až na 25cm hroznu. Plodem je svraštělá bobule dlouhá do 0,5 cm. Kulturní formy se vyznačují především růstem do šířky (až 1 m), zatímco výška je pouze 10–20 cm. Existují i vnitrodruhové taxony, a to 'Alba' s bílými květy; 'Blue Wonder' s modrými květy a 'Blue Fan' s lila květy.

V našich podmínkách patří vějířovka mezi jednoletky. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín. Hnojí se 1x týdně tekutými hnojivy, z čehož je zřejmé, že potřebuje půdu bohatou na živiny. Množí se v létě řízkováním.

Zdroj: Vějířovka převislá

Popínavé růže

Růže tvoří velmi rozsáhlou skupinu, pokud hovoříme o popínavých růžích, máme tím na mysli dvě hlavní skupiny. Tou první jsou po celé období průběžně kvetoucí pnoucí růže, tou druhou pak jednorázově kvetoucí druhy popínavých růží.

Růže Amadeus

Má latinský název Rosa amadeus. Tato pnoucí růže se vyznačuje krvavě červenou barvou květů, u které je pozoruhodné to, že její barva se nemění ani nemodrá, jak se často u červených růží stává. Květy jsou velké (v průměru 8 cm), plné a svou zářivou barvou upoutají na velkou vzdálenost, opakují kvetení. Kvete od července do října. Na pěstování není náročná. Dosahuje výšky 200 cm a šířky 150 cm.

Růže Laguna

Má latinský název Rosa laguna. Je to vynikající růže, která vlastnostmi převyšuje všechny odrůdy ve své barevné skupině. Vyznačuje se nostalgickým typem květů, které jsou velmi plné a září sytě růžovou barvou (v průměru 10 cm); bohatě opakují kvetení. Keř je nápadný také nádhernými lesklými zdravými listy. Dorůstá obvykle do výšky 250 cm, ale ráda šplhá i výše. Pokud jde o šířku, může dorůst asi do 150 cm.

Růže James Galway

Má latinský název Rosa James Galway. Jde o velkolepý keř s dlouhými, lehce převislými výhony, které jsou skoro beztrnné, což se v některých zahradních situacích docela dobře hodí. Vyniká v pozadí záhonů, také jako nižší pnoucí růže, ale je nádherná i jako solitér. Květy jsou velké a plné (8 cm), s mnoha nádherně uspřádanými květními plátky. Barva je ve středu květů půvabně teple růžová a směrem k okrajům bledne. Tento kultivar dorůstá do výšky 180 cm, ale rád šplhá i výše. Co se týče šířky, rozroste se vám tato růže asi do 150 cm.

Zdroj: Popínavé rostliny

Katalpa

Rozložitá kuželovitá koruna nese na větvích velké, široce srdčité listy, zakončené 1 až 3 hroty, které jsou svrchu pýřité a při rozemnutí vydávají silnou vůni. V létě se ve svisle uspořádaných květenstvích otevírají bílé květy, uprostřed žluto-fialově zbarvené, které se po opylení promění ve štíhlé, až 40 cm dlouhé převislé tobolky, vytrvávající na stromě i přes zimu. Strom má hluboko sahající bohatý kořenový systém.

Tato severoamerická dřevina vyžaduje teplé a dobře chráněné umístění v nižších polohách. Upřednostňuje hlubší, živné, svěže vlhké nebo sušší půdy a plně osluněná místa. Na nedostatečně chráněných lokalitách trpí pozdními mrazy.

Květy katalpy jsou jen slabě vonné, ale aroma listů působí na většinu hmyzu silně odpudivě, čehož se s oblibou využívá a katalpy jsou sázeny u teras nebo dvorů, aby odpuzovaly komáry a mouchy.

Strom obvykle dorůstá do výšky 12 až 18 m a šířky 6 až 12 m.

Blízce příbuzná katalpa nádherná (Catalpa speciosa) má mohutnější vzrůst, větší květy a silnější tobolky, které pro svoji podobnost doutníkům daly stromu lidový název doutníkový strom.

První rok po výsadbě se doporučuje zalévat pravidelně každý týden, avšak podle potřeby, tak aby nedošlo k přemokření nebo aby strom v kritickém období po výsadbě neuschl. Katalpa snáší lépe sucho než mokro. Mladé rostliny nemají být zejména na podzim příliš zalévány, aby kořeny a zimou ohrožené letorosty do podzimu co nejvíce vyzrály. Části rostliny, které jsou dužnaté a křehké, totiž mráz snadno poničí. Teplomilnější druhy je třeba zalévat méně často, zato však jednorázově větším množstvím vody.

Zdroj: Katalpa - řez

Druhy konifer

Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.

Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.

Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.

Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.

V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.

Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.

Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.

Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.

Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.

Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.

Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.

Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.

Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.

Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně porostou a předvedou se v plné kráse.

Čisté, strohé linie úzce rostoucích jehličnanů zesilují dojem upravenosti a harmonie. Vytvářejí protipól k rostlinám s bujnější stavbou, pestrými listy a květy a odvádějí od nich pohled vzhůru. Toho lze využít pro zviditelnění odlehlého zákoutí či určitého místa, například vstupu do části zahrady s odlišným využitím, středu protínajících se cest nebo třeba zátiší s uměleckou plastikou. Na rozlehlé ploše fungují jako orientační body. Navozují pocit klidu, zároveň však pozorovatele provokují a udržují ve střehu, zvlášť když dosahují značné výšky. Třebaže jehličnany s tužkovitou siluetou neposkytují blahodárný stín, čím starší a vyšší jsou, tím větší pozornost upoutávají. Přímo si o ně říkají pozemky s rovinatým terénem a velkou trávníkovou plochou, jimž chybí výšková členitost. Nezklamou ani v době, kdy zahradu přikryje sníh.

Jemný a působivý kontrast vznikne, když stálezelené vertikály spojíte s okrasnými travami. Poutavou hru tvarů vyvolají spolu s dřevinami, které se svými dlouhými vodorovnými větvemi rozpínají do šířky několika metrů. Velmi jim sluší také partnerství s bohatě kvetoucími keři, jako jsou pustoryly (Philadelphus), kolkvicie (Kolkwitzia amabilis), magnólie (Magnolia) či tavolníky (Spiraea).

Druhy

Jde o dřeviny velmi oblíbené v našich zahradách, které se používají jak do stříhaných živých plotů (tis obecný – Taxus baccata, cypřišky – Chamaecyparis, jalovec – Juniperus virginiana, zerav – Thuja occidentalis, jedlovec – Tsuga heterophylla a další), tak jako solitérní (osamoceně stojící) anebo v malých skupinách (další z jehličnanů – smrky, borovice, jedle, modřín).

Zdroj: Konifery

Brslen japonský

Japonské brsleny jsou stálezelené keře, výjimečně stromky s roubovanou korunou v nižší výšce, které se v jižních zemích a ve státech s mírnými zimami těší velké oblibě. Základní druh má sytě zelené, vejčitě oválné listy, které vyrůstají hustě podél větviček, kultivary jsou pestrobarevné.

Japonský brslen je velmi hustý keř, který u nás dorůstá do výšky kolem 2 m a pro zachování kompaktnosti keře je dobré jej stříhat nebo tvarovat. Řez provádějte nejdříve zjara po odeznění mrazů (na podporu růstu a větvení) nebo do konce července pro tvarování.

Brslen japonský je vcelku nenáročný na půdu. Jakmile zakoření, dobře snáší sucho. Zem mu vyhovuje téměř jakákoliv propustná, přednostně vlhčí. Pěstuje se od slunečných pozic až do hlubokého stínu. V chladnějších oblastech, ale nejenom tam, se využívá jako nádherná dekorace do ozdobných nádob, které přes sezónu umístíte na terase, před vchodem nebo na balkóně a na zimu přenesete do bezmrazé světlé místnosti.

Mezi jednotlivými odrůdami kolísá jejich mrazuvzdornost. Pestrolisté odrůdy vysazujte do míst, kde na ně v zimě a na jaře nebude celý den svítit přímé slunce. Letní slunce pak snesou výborně po celý den. Zelenolistý druh není na zimní slunce tak choulostivý, i když se stane, že vám slunce nebo mráz popálí listy, na jaře znovu spolehlivě obrazí. Pokud máte většinu zahrady umístěnou na silném větru, dopřejte barevným japonským brslenům závětrnou pozici, aby jim vítr nevysušoval listy, které mají po celý rok. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -21 °C.

Brslen japonský se hodí také k osázení koryt a nádob na terase. Kombinovat ho lze dobře se zakrslými koniferami s tmavým jehličím. Mladší keře můžete na zimu opatřit mírnou přikrývkou z chvojí.

Dříve se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě, to vše je předpokladem úspěchu.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu, tedy po opadu listů a dříve než začnou rašit. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže jestli pro vás bude výhodnější jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Zdroj: Brslen

Zazimování jezírka

Způsoby jak zazimovat jezírko se liší podle jeho osídlení. Choulostivější rostliny, například některé tropické druhy leknínů, vodní hyacinty, pistie, ale i živočichy, jako jsou běžné akvarijní rybky a teplomilné želvy přemístíme z jezírka na vhodné místo dříve, než začnou teploty dlouhodobě klesat pod kritickou hranici. Vyloženě teplomilné druhy rostlin i živočichů lze zimovat i při pokojové teplotě.

V hloubce od 40 cm (lépe však 50 až 70 cm) můžeme bez problémů zimovat veškeré mrazuvzdorné vodní a bahenní rostliny. Nádrž nemusí být takto hluboká ve všech částech, stačí například větší prohlubeň ve středu jezírka, kam na zimu přemístíme rostliny z mělčích okrajových částí.

V jezírkách hlubokých alespoň 1 m, lépe však 1,5 m, přezimují bezpečně i ryby a některé vodní želvy, pocházející z klimatu podobného našemu (například želva nádherná). Teplota vody se v hloubkách přes 1 m drží v zimě stále kolem +4 °C. Při delším poklesu teplot pod 7 °C přestávají rybky přijímat potravu, samy se stáhnou do nejhlubší části jezírka a upadají do stavu letargie.

Pokud v jezírku zimujeme ryby, případně i vodní želvy, je důležité jej na podzim vyčistit od organických zbytků, jako jsou zbytky rostlin, spadané listí nebo mrtví živočichové. Vylovíme je síťkou nebo jezírko aspoň zčásti vypustíme, vyčistíme a vodu znovu doplníme. Ze zbytků rozkládajících se rostlin se uvolňují toxické plynné látky, které mohou v omezeném prostoru jezírka dosáhnout nebezpečně vysoké hladiny a obyvatele otrávit. Většinou se nepodaří vylovit všechny zbytky, navíc k odumírání částí vodních rostlin dochází i přes zimu, takže se nebezpečné plyny sice mírně, ale přece stále vytvářejí. Omezené množství však nevadí, pokud plyny unikají volně do vzduchu. I proto je důležité zabránit zamrznutí vodní hladiny.

Zamrzlá vodní hladina je nebezpečná především pro ryby a želvy. Ale při déletrvajících velkých mrazech se může vytvořit tak silná vrstva ledu, že dosáhne až k rostlinám a poškodí je. Hrozí-li takové mrazy, je dobré i led na jezírku, kde pěstujeme pouze rostliny, rozbíjet nebo hladinu nad místem zimování zakrýt polystyrénovými deskami, kusy dřeva, svazky větviček. Voda nezamrzne nebo se zde vytvoří jen slabší, nesouvislá vrstva ledu.

Pokud v jezírku rostou rostliny se stonky vystupujícími nad hladinu, které v zimě zasychají, nikdy je před zimou neodřezáváme. V ledu totiž vytvoří přirozené „větrací“ otvory – led kolem nich není tak silný a plyny mohou pronikat i skrz suché, odumřelé stonky rostlin. Do vody můžeme také umístit svazek větví, slámy či jiný vhodný materiál, který také umožní difuzi plynů. Otvor uvnitř svazku každý den prošťouchneme nebo do něj dáme jakýsi plovák, kterým dokáže vítr pohybovat po hladině. Pokud v jezírku nechováme ryby, můžeme také nainstalovat vhodný motorek s lopatkami či vodním šroubem, který vodu čeří.

Pro zimující živočichy je zcela zamrzlá vodní hladina smrtelně nebezpečná. Otevřenou vodní hladinou se v zimě do vody dostává kyslík a do vzduchu naopak odcházejí škodlivé plyny. Při silnějších mrazech výše zmíněná opatření obvykle nestačí. Pokud hladina jezírka zamrzne úplně, musíme v ní prorazit dostatečně velký otvor. Silnější led bychom však neměli hrubě prosekávat – hluk a otřesy nesvědčí zazimovaným rybám. Lepší jsou šetrnější způsoby, rozpuštění ledu horkou vodou či rozehřátým železem. Otvor poté udržujeme stále nezamrzlý.

Z mělkých jezírek, ač pevně zapuštěných v zahradě, na podzim vyjmeme i jinak mrazuvzdorné rostliny a rybky a ve vhodných nádobách či akváriích je zazimujeme v chladné světlé místnosti.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP