Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liškaobecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.
Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné. Liškaobecná je tržní houbou, to znamená, že je možné s ní v Česku obchodovat. Ročně se lišky obecné celosvětově prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě.
V diskuzi ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.
Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý večer, chci se zeptat,ohledně povolení k chovu veverky.
Kde se to prosím vyřizuje? A co k tomu vše potřebují ! Děkuji za informaci.
Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
Liškaobecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.
V naší poradně s názvem HOUBY KUŘÁTKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Tichý.
Dobrý den, v bukovém lese jsem našel tato kuřátka viz foto a mělo by se jednat o kuřátka popelavá. Můžete mi to potvrdit? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě půjde o kuřátka přímá (Ramaria stricta). Ověřit si to můžete rychlým testem – dužina po otlačení znatelně červená až vínově rudne. Voní po anýzu a mají hořkou chuť. Z tohoto důvodu se také řadí mezi houby nejedlé. Jejich obrázky můžete vidět zde: www.google.cz/images…
Kuřátka popelavá (Clavulina cinerea) je na první pohled nevábná houba. Má válcovité větvičky, kouřově šedé, někdy s fialovým nádechem. Jejich dužnina je tuhá a bělošedá. Chuť je nevýrazná, někdy nahořklá, bez vůně. Kuřátka popelavá jsou jedlá, ale mají nevalnou chuť. Z kulinářského hlediska jsou právem opomíjená. Obrázky kuřátek popelavých můžete vidět zde: www.google.cz/images…
V diskuzi ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Dobrý den, prosím o radu ohledně vinné révy. Mám tedy jen jedinou hlavu :-) , žiju na Valašsku (Halenkov) a podmínky zde nemám dobré. Půda nepropustná , těžká, jižní svah .... Nicméně v loňském roce jsem měla nádhernou úrodu, ale o celou jsem přišla díky mouchám.
Neuvěřitelné množství much, včel, vos a všelijaké jiné havěti mi denodenně napadaly hrozny. Dávala jsem různé lapače a stovky much pochytala, ale bez valného úspěch zachránit hrozny. Prosím, abych předešla letos něčemu podobnému, jak hrozna ochránit ?
Děkuji za ochotu
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat na podivnné skvrny na šedé révě, fotky nemám, nefotil jsem zatím, ale koukal jsem na to zvětšovacím sklem - lupou zvětšuje asi 20x. Zajímalo by mě jestli se nemůže jednat o padlí či nějakou houbovitou nemoc vinné révy? Abych si nějak neuškodil, protože jsem jich pár snědl a měl jsem nějakou divnou vyrážku s svědila mě kůže.
Vypadá to tak, že bobulky mají černé fleky ohraničené bílým.
Zdá se mi to jako plíseň či nějaký druh houby.
Některé bobulky na hroznu zaschly.
Nejedná se o nějakou nemoc?
Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NA KATALPĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Špaček Ladislav.
Dobrý den.
Na katalpě se objevují listy se šedým povlakem,které po čase zežloutnou a opadají.
Co s tím ?
Děkuji za odpověď.
Špaček Ladislav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vaše příznaky vypadají jako na následujících fotkách, tak se jedná o padlí na okrasných dřevinách. Fotky: www.google.cz/search…
Padlí je fungální růst, který se vyvíjí na horní ploše spodních listů. Příčinou jsou houby Microsphaera nebo Phyllactinia, kterým se daří v teplém, deštivém a bezvětrném počasí. Obvykle toto onemocnění nezpůsobuje velké škody a proto se nedoporučuje ani žádné opatření. Pokud by se nemoc opakovala a nebo byla silná, tak můžete od května až do června použít fungicidní postřik. Účinné přípravky jsou: sirnaté - Sulikol K, Kumulus WG, Karathane LC, strobiluriny - Discus, Zato 50WG a Ortiva.
Houby nakrájejte na několikamilimetrové plátky a nechte sušit v dobře větrané místnosti. Kdo nemá sušičku na potraviny nebo suchou půdu, vystačí si s plechy na radiátoru. Na pečicí papír rozložte houby v dostatečné vzdálenosti, aby se nepřilepily. Díky papíru pak půjdou jednoduše sundat z plechu. Usušené houby skladujte opět v suchu, i špatné skladování může houby znehodnotit.
Sušené houby dlouho vydrží, snadno se skladují a krásně provoní celý byt. Houby před sušením neomývejte, stačí je očistit nožem, popřípadě otřít vlhkým hadříkem, odkrojte červivé části a zdravé houby pak nakrájejte na stejné plátky zhruba 4 mm silné.
Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liškaobecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.
Chování
Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.
Liščí nory
Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.
Rozmnožování
Liškaobecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.
Liškaobecná je v podstatě nenáročný tvor. Je to prostě všežravec. Sežere od mnoha druhů rostlin až po maso opravdu vše. Složení potravy záleží na podmínkách, kde se momentálně nachází. Třeba myší sežere až 20 denně. Co nesežere, zahrabává si na svá místa, zhruba 10 cm hluboko, a když potřebuje, tak se pro to vrátí. Složení potravy můžeme rozdělit asi takto:
Myši, hraboši, veverky, pískomilové a jiní hlodavci tvoří většinu jídelníčku. K dispozici je mají ve dne i v noci.
Ptáci i vodní ptactvo.
Králíci patří také mezi její hlavní kořist.
Žížaly, housenky, brouci jsou bohaté na proteiny, a proto jsou také velice důležité v jídelníčku lišky.
Žáby, ještěrky a ryby.
Zajíci, kachny divoké, koroptve polní – loví převážně jejich mláďata nebo oslabené dospělé kusy.
Srnčí zvěř – ve vysokém sněhu uloví i dospělého jedince, ale převážně se soustředí na srnčata.
Slepice, kachny domácí, husy domácí – loví je hlavně v období liščat, kdy mají zvýšenou spotřebu potravy.
Třešně, švestky, maliny, borůvky – nesmí být kyselé.
Mršiny – hledá podél silnic, i když obětí se může stát ona sama.
Odpad – zbytky v okolí domů, ale i žrádlo pro kočky.
Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverku obecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.
Houby je možné samozřejmě sušit také venku na čerstvém vzduchu. Je však nutné najít pro ně to správné místo a předejít tak plísním a zapaření. Houby není vhodné sušit na přímém slunci, naopak stinné a vzdušné místo je pro ně to pravé. Plátky hub pravidelně otáčíme, aby se neslepily s podkladem a vysychaly rovnoměrně. Musíte také zajistit, aby se na houby během jejich sušení neprášilo, nebo se jinak neznečišťovaly. Na noc je potom nutné houby schovat a chránit je před navlhnutím. Pokud se vám zdá tato varianta poněkud zdlouhavá a komplikovaná, usušte houby doma - plech s nakrájenými houbami je možné položit na topení nebo odnést na dobře větranou půdu.
Zda jsou houby správně usušené, poznáte tak, že při dotyku hezky chrastí a snadno se lámou. Teď už jen stačí správně je uskladnit. Nejvhodnější je uložit usušené houby do vzduchotěsných sklenic nebo látkových pytlíků a uložit je na chladném, temném místě. Vařit z nich potom můžete i několik let, stačí je před použitím na chvíli namočit do vody či mléka. Skvělé je také koření vytvořené z najemno natlučených usušených hub, které perfektně doladí každé vaše jídlo.
Efektivní je také navlečení hub na nit a jejich následné zavěšení na vhodné místo. Takto se nemusí samozřejmě otáčet, je jen potřeba dávat pozor na to, aby se nepřilepily k sobě. Na vzduchu trvá sušení obvykle 3 dny.
Sušení hub na novinách
Sušení hub na novinách se nedoporučuje. Na sušení se hodí houby pokud možno suché, ty s přemírou vody určitě ne, protože většinou při sušení zplesniví. Pro sušení je dobré houby krájet na plátky přibližně 3 mm silné. Kvůli estetickému dojmu je pěkné zachovat tvar houby, to znamená krájet i s nožičkou či její částí, pokud houba není příliš velká. Houby nikdy nesušte na novinách, protože se do nich nasákne tiskařská čerň. Lepší je houby klást v jedné vrstvě na síta nebo na pečicí papíry položené na plechy.
Jak již bylo zmíněno, k sušení se nehodí choroš, muchomůrka růžovka, pýchavky nebo václavky. Pozor pak na obyčejné babky, při sušení se na nich množí parazit nedohub. Babka se tak stane zdravotně závadnou. Nedohub neboli Verticillium po požití ohrožuje slinivku a při sušení se rozšiřuje i na všechny ostatní houby. Připravíte si tak jed.
Liškaobecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liškaobecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.
Lišky v sýrové smetaně
Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř
Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.
Bazalkové nudle s liškami
Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo
Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.
Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.
Polévka z lišek
Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek mladé cibulky, pažitka, 100 g másla, 1 mrkev, 4 brambory, sůl, nové koření
Postup: Na másle orestujeme na jemno nakrájenou mladou cibulku a na hrubo nastrouhanou mrkev. Přidáme lišky, větší nakrájené a menší necháme vcelku. Společně restujeme a následně dusíme na másle. Do hrnce nalijeme cca 2 litry vody s rozdrobenými kostkami zeleninového bujonu, přidáme 4 kuličky nového koření a na malé kostky nakrájené brambory. Za občasného míchání cca po 30 minutách dochutíme pažitkou, oříškem másla a dle potřeby můžeme ještě osolit.
Postup: Z mouky, soli, vejce, 75 ml vlažné vody a sádla vypracujeme těsto a dáme na 30 minut do chladničky. Houby otřeme vlhkou utěrkou. Šalotky posekáme a s houbami dusíme na oleji a másle. Vmícháme petrželku, osolíme, opepříme. Těsto rozválíme na vymazaném plechu a rozložíme na ně houby. Rozšleháme mléko se žloutky, osolíme a směsí houby zalijeme. Pečeme v troubě při 190 °C asi 15 minut.
Nakládané lišky
Ingredience: 1 kg lišek, 1 svazek čerstvého kopru, 1 malý křen, 7 dl vody, 2,5 dl octa, asi 60 g cukru, nebo podle chuti, 10 kuliček celého pepře, 5 bobkových listů, špetka mletého kmínu, 2 polévkové lžíce soli
Postup: Křen očistíme, oloupeme a nakrájíme na hranolky. Lišky očistíme a větší přeřízneme napůl. Do čistých sklenic naplníme spolu s křenem a koprem (jednu celou snítku do každé sklenice). Všechny přísady na nálev, což je voda, ocet, cukr, pepře, bobkové listy, kmín a sůl, svaříme a po vychladnutí nalijeme do připravených, naplněných sklenic a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut při 80 °C.
