Elektrická horní fréza
Horní frézka má různý příkon, vždy záleží na daném modelu. Elektrická horní fréza se používá k odpracování dřeva, plastu, kovu nebo podobného materiálu.
Otáčky horní frézy se pohybují v rozmezí 11 000–30 000 za minutu. Maximální hloubka řezu se pohybuje kolem 55 mm. Opět záleží na konkrétním modelu.
Elektrická fréza se využívá pro domácí, hobby a profi účely.
Fréza má tyto základní součásti: rukojeť, měřítko, omezovač hloubky řezu, regulátor otáček, přívodní kabel, vypínač, spodní kryt hřídele, pojistný šroub rovnoměrného vodítka, základna frézky, upínací matice nástroje, rovnoběžné vodítko, nástavec k odsávání prachu, pojistný šroub omezovače hloubky frézování, zajišťovací páka, omezovač, speciální pouzdro, krycí šroub, tlačítko zarážky hřídele, zajišťovací tlačítko.
Horizontální frézky slouží pro rovinné opracování. Můžete opracovávat buď pomocí šablon, vodítek, nebo přímo od ruky. Zkvalitnění opracovávání napomáhá hliníková základna a nástavce na odsávání prachu.
Srdcem všech typů horních frézek (kompaktních i dvoudílných) je pohonná jednotka s vysokootáčkovým elektromotorem s příkonem od 500 do 1 600 W. Hřídel rotující dvanácti až třiceti tisíci otáček za minutu je zakončena kleštinou. Do ní se upínají malé stopkové frézy nebo brusná tělíska, jimž se dříve říkalo „cigárka“ nebo tyblíky, nejnověji však diamantové „bity“, které si poradí i s nejtvrdšími materiály.
S pohonnou jednotkou dvoudílných frézek vybavenou držadly lze pracovat v jakékoliv poloze ručně, obvykle je ale upnuta do vodicích saní. Saně klouzáním po povrchu opracovávaného materiálu umožňují přesnější vyřezávání vnitřních pravoúhlých i obloukových a kruhových výřezů, nebo profilování okrajů desek z nejrůznějších materiálů.
Mnohem přesnější truhlářské práce zvládnou zatím nejrozšířenější kompaktní horní frézky, jejichž pohonná jednotka (říká se jí „frézovací koš“) je vedena kluznými ocelovými nebo hliníkovými saněmi. K nim je fréza připojena párem vodicích sloupků, které zajišťují její přesné výškové nastavení vůči opracovávanému materiálu. Po nastavení a zafixování výšky (obvykle s přesností lepší jednoho milimetru) lze pak vést frézku oběma rukama mírným přítlakem do řezu podle rysky, nebo s pomocí paralelního vodítka, u kruhových řezů a výřezů pomocí kružidlového ramene. Frézovací koš je vytlačován pružinami na sloupcích na doraz nahoru, tlakem proti pružinám se nastavuje hloubka záběru, která se pohybuje kolem 50 mm u hobby nářadí. Výkonnější profesionální horní frézky zvládnou hloubku až 80 mm.
Vzhledem k vysokým otáčkám se do kleštinového pouzdra nesmí upínat nástroje s průměrem nad 40 mm. Kleštiny dovolují upnout nástroje o průměru stopky 6, 6,4, 8, 10 nebo 12 mm obvykle použitím jediného klíče, vřeteno lze přitom jednoduše aretovat stisknutím aretačního knoflíku či páčky. Optimální řezná rychlost se volí podle průměru frézy a opracovávaného druhu materiálu, kterým nemusí být vždy jen dřevo.
Kromě dřeva lze odpovídajícími stopkovými nástroji (frézami, rašplemi) opracovávat fóliované nábytkové desky MDF, lehké a barevné kovy, plasty, akrylátové a sádrokartonové desky.
Zdroj: Horní frézka
Práce s horní frézkou
Výrobci se předhánějí v ergonomickém tvaru držadel s pružným a neklouzavým obložením, z nichž jedno mívá integrovaný spínač v dosahu prstu. Výškové nastavení se provádí nejprve nahrubo aretační pákou, poté se doladí obvykle s přesností 0,1 mm točítkem šroubového mechanismu podle stupnice s noniem (pomocným měřítkem k určování desetin a menších zlomků dílků hlavního měřítka). Dražší frézky umožňují předprogramovat i několik pozic hloubky záběru pomocí revolverově otočných dorazů.
Na saních nechybí paralelní vodítka, do kterých lze nasadit kolík s hrotem, kolem něhož se frézka otáčí jako na bezpečném kružidlu. Poloměr kružnice je omezen délkou ramen vodítka. V příslušenství obvykle nechybí i prodlužovací tyče, umožňující jít s frézovaným kruhem či obloukem až do poloměru 85 cm.
Dobré kompaktní frézce v ceně od 3 000 do 5 000 Kč by neměla chybět jednoduchá aretace tlačítkem nebo páčkou, aby výměnu nástroje bylo možné provést prostým pootočením klíče, a rovněž průhledný ochranný štít kolem prostoru nástroje s hrdlem pro připojení odsávací hadice běžného vysavače. Vodicí sloupky kvůli hladkému, ale přesnému pohybu bývají chráněny pryžovými nebo plastovými manžetami. Přednost dejte frézkám s výměnnou kabelovou zástrčkou (takzvaný plug-it), která umožňuje pohotově měnit různě dlouhé přípojné kabely.
Některé frézky nabízejí i možnost osvětlení místa řezu integrovaným LED svítidlem. Značkové frézky (Bosch, Black&Decker, Narex, Metabo, Skil a jiné) pamatují na možnost upnutí frézky v obrácené poloze do univerzálního pracovního stolu sloužícího i pro kotoučové a přímočaré pily. Na nástroji vyčnívajícím z jeho pracovní roviny vzhůru pak lze kreativně opracovávat menší kusy dřeva a materiálů (například samorostů), které udržíme v rukou.
Kvalita výsledku frézování horní frézkou hodně závisí nejen na kvalitě horní frézky a frézy samotné, ale i na směru frézování. Některé studie upozorňují na lepší jakost obrobené plochy při sousledném frézování v porovnání s frézováním nesousledným. Rozdíl ve výšce kinematických nerovností u obou způsobů je však tak malý, že je z praktického hlediska zanedbatelný. Pro jakost obrobené plochy jsou ale rozhodující vytrhané svazky vláken. Při sousledném frézování je tříska na počátku záběru podepřena obrobkem a záběr se dokončuje při malé tloušťce třísky. Proto lze u tupějších nástrojů očekávat menší vytrhání povrchu obrobku, značně však přitom záleží na průběhu dřevních vláken.
Sousledné frézování má také vážné nevýhody, které brání jeho rozšíření. Je to především odlišné působení řezných sil, kdy dochází ke „vtahování“ nástroje do řezu (záporná podávací síla), čímž je znemožněno v naprosté většině případů použití pro ruční posuv. Z hlediska bezpečnosti práce je sousledné frézování při ručním posuvu nepřípustné. Další nevýhodou sousledného frézování je rychlejší otupování břitu. Příčinou je jednak větší délka odebrané třísky (při nesousledném frézování se před dokončením řezné dráhy obvykle tříska odštípne), jednak nárazy břitu na obrobek a silná deformace třísky, a tedy i namáhání břitu na počátku záběru při plné hodnotě tloušťky třísky.
Je velmi důležité si uvědomit, že pojem sousledné/nesousledné frézování se vztahuje na prvky nástroj versus obrobek, a to i v případě, kdy se pohybuje pouze horní fréza jako taková.
Při frézování podél vnějšího okraje horní frézkou byste měli vždy pracovat zleva doprava, proti otáčení stopkové frézy (tedy nesousledně). Pohyb ve správném směru umožňuje fréze v celkovém součtu lépe odřezávat materiál a vytváří také hladší řez.
Frézování v plném materiálu může vypadat složitě, ale nepropadejte panice. Při frézování vnější hrany se vždy začíná obrábět nejprve čelní strana a až potom podélné. Což platí samozřejmě pouze u materiálů s orientovanými vlákny (například rostlé dřevo). Výhodou je to, že růžky odštípnuté při frézování čelních stran začistíte. Při obrábění aglomerovaných materiálů tento postup nemá význam, je vhodné pouze zohlednit, kde je pro nás nejméně důležitý roh, a tam ukončit frézování.
Při frézování oblouku nebo kružnice s horní frézkou byste se měli vždy pohybovat v protisměru hodinových ručiček. Přesného tvaru kružnice docílíte třeba za pomoci frézovacího přípravku.
Při frézování drážky v plném materiálu je materiál na obou stranách frézy – tam technicky není jasné, který směr je ten správný. Je ale velmi vhodné používat vodicí pravítko nebo jiný přípravek k frézce, aby otáčející se fréza jela v materiálu dle předem přesně určené dráhy.
K rizikům při práci bez dorazu dochází při různém tlaku – když obsluha táhne horní frézku k sobě, vybočuje nástroj doprava, to je způsobeno řezným odporem břitu vnikajícího materiálu, a když naopak obsluha tlačí horní frézku od sebe, vybočuje doleva. Dorazová lišta nám při správném přítlaku zabezpečí optimální vedení horní ruční frézy v řezu. Tím nejen zajistí potřebnou bezpečnost a komfort obsluhy, ale také zabezpečí co nejlepší výsledný frézovaný povrch.
Při frézování tvarů od ruky se můžete pohybovat v libovolném směru středem materiálu. Je však vždy bezpodmínečně nutné bedlivě zvážit veškeré faktory vstupující do řezného procesu při frézování. Je rozdíl, zda gravitujeme „V“ frézou v materiálu do minimální hloubky, nebo naopak pracujeme napříč vlákny v rostlém dřevě do hloubky na hranici možností sestavy frézy/frézky. Obecně řečeno, je vždy lepší frézovat za pomoci nějakého typu šablony, pravítka či přípravku.
Zdroj: Horní frézka
