Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

FAZOCH

OBSAH

Jak si počínat na vinici, abychom měli co nejlepší úrodu, na to se měsíc co měsíc ptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben

Řez vinné révy

Chceme-li mít vlastní dobré vínko, měli bychom vědět, kam smíme říznout a kam ne. Takže prosím polopatě: co máme tedy odříznout?

„Řež révy je zodpovědná a tvůrčí činnost a zaslouží si dost času. Vysvětlení principů řezu si proto raději necháme na dobu, až bude tato práce aktuální.“

Dobře, připomeneme se v předjaří. Teď se tedy věnujme teorii a zkusme si zmapovat části keře, abychom pak přesně věděli, co řezat a co ne. Jak tedy vinaři pojmenovávají jednotlivé části keře?

„Na podnoži pod místem srůstu na každém nodu, což je něco obdobného jako kolénko u trávy, mohou vyrůstat kořeny. Těm úplně dole se říká kořeny patní, z ostatních nodů pak vyrůstají kořeny postranní. A ještě z jednoho místa mohou kořeny vyrůstat: právě z místa srůstu roubu s podnoží. Ty jsou situovány jen mělce pod povrchem, proto se nazývají rosné kořeny, protože si odebírají povrchovou vodu, např. z rosy. Jenomže když vyrůstají právě z roubu, pak je ochranná funkce podnože eliminována a révokaz by se mohl vesele množit. A navíc níže uložené kořeny mohly postupně odumřít a takto rostoucí keř by mohl tzv. „zpravokořenět“. Proto se zvláště u nově vysazených keřů rosné kořeny odstraňují. Říká se tomu ramování.

Pokračováním podzemní kořenové části je dřevitá část, označovaná prostě staré dřevo. Je velmi často vedena jako kmen; na keři mohou být zapěstovány dva i více kmenů. Pokud je staré dřevo výše situované nežli kmen, označuje se výrazem rameno, které se obvykle situuje vodorovně, ale může být i vedené šikmo. Staré dřevo se takto označuje proto, že je na keři nejstarší, ideálně stejně staré jako podnož. Za dřevo staré se považuje všechno dřevo starší než dva roky. Na starém dřevě, které je nejméně čtyřleté, se nacházejí tzv. „spící“ očka. Běžně nejsou vidět a raší jen někdy. Výhony z nich vyrůstající jsou jalové, protože na nich nejsou květní laty. Proto jsou pro pěstitele bezcenné a většinou se odlamují, když jsou ještě v bylinném stavu. Tento pracovní úkon se označuje opět archaickým výrazem: podlom. Na Moravě se mu také někdy říká ometání kmínků. Tyto zelené výhony se ponechávají růst jedině tehdy, je-li potřeba zapěstovat nový kmen. Pro úspěšnou sklizeň má velký význam dřevo dvouleté, které vyzrálo z předloňských zelených výhonů. Je obvykle slabší a světlejší nežli staré dřevo. Jeho význam spočívá v tom, že jen z něho vyrůstající jednoleté dřevo je plodonosné. Z očka na něm na jaře vyroste zelený výhon, a tomu se říká letorost. Letorosty ponesou květenství.

Proto je velmi důležité při zimním řezu keřů dodržovat pravidlo, které říká, že jednoleté dřevo musí vyrůstat z dvouletého dřeva, chceme-li na podzim sklidit hrozny. Vyrůstá-li letorost ze staršího dřeva, tedy ze spícího očka, základní buňky pro budoucí květenství v něm nejsou založené a výhon bude jalový.

Letorost sestává ze stále přirůstajících segmentů, nazývaných internodia, která jsou od sebe oddělena takzvanými nody. Vše, co se na letorostech nachází, vyrůstá právě z nodů. Z každého nodu vždy vyrůstá list, sekundární výhon (jako u rajčat), kterému se říká odborně zálistek a starším výrazem fazoch, a vyvíjí se očko, v němž se iniciují buňky pro budoucí hrozen. Na některých z nodů se ještě nachází květenství, na ostatních úponek, což je zařízení, kterým se letorost přichytává k opoře. A na některých nodech kromě listů, zálistků a vyvíjejícího se očka už nenajdeme nic. Typem květenství je u révy květní lata, tvořená jednotlivými kvítky, kterých bývá sto až dvě stě. Po odkvětu se květenství vyvíjí do plodenství, kterému říkáme hrozen. Vrcholek letorostu je „zásobním skladem“ fytohormonu auxinu, který zodpovídá za prodlužování výhonů. Dostatečné množství auxinu umožní typickou vlastnost révy – růstovou převahu vrcholu. Proto má réva snahu stále růst vzhůru, pokud jí to vhodnou opěrnou konstrukcí umožníme. Konec konců, je to liána.“

Zdroj: Kalendář pro vinaře - leden


Autoři obsahu

Mgr. Hanka Synková

Mgr. Marie Svobodová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP