Dříve se jaterník užíval při onemocnění jater, a to kvůli tvaru listů. Z této léčivé rostliny se používá hlavně list, někdy i s květem, mladé listy bez řapíků se sbírají těsně po odkvětu a suší se přirozeným teplem. Bylina se používala ve formě odvaru jako močopudný prostředek nebo při žlučníkových kolikách, dnes již existují účinnější prostředky. Sloužil také k zastavení krvácení. Nálev se využíval jako prostředek pro usnadnění odkašlávání, při onemocnění dýchacích cest, zevně jako kloktadlo. V minulosti se bylina používala také jako náhražka černého čaje.
Rozchodník velký (Sedum telephium) je až 70 cm vysoká vytrvalá bylina, má hlízovitý kořen, lodyhy dužnaté, v horní části větvené. Listy jsou dužnaté, lžícovitě prohnuté. Kvete drobnými, světle žlutozelenými květy ve vrcholičnatém květenství, a to od července do září. Plodem je měchýřek, který se otevírá jen za deště. Roste ve světlých lesích s mělkou, kamenitou, suchou půdou, dále ve skalních štěrbinách, na štěrkových náspech, někdy i v příkopech či na orné půdě. Vyskytuje se roztroušeně. V minulosti se používal v lidové medicíně, zejména jako bylina na rány. Občas se pěstuje také v zahradách, využívá se především v jejich přírodně koncipovaných částech.
Trubkovec tyčinkový, latinsky Ortosiphon stamineus, je druh využívaný pro své léčivé účinky, vzhledem je podobný známé hluchavce. Lidově a nesprávně se často označuje jako trubkovec tyčinkovitý. Bylina je využívána především jako diuretikum s antibakteriálním účinkem. Je zdrojem silic s diterpeny a flavonoidy, které snižují zadržování vody v těle a mírně stimulují činnost štítné žlázy. Trubkovec není zatím dobře prozkoumán, tudíž nejsou známy ani jeho vedlejší účinky.
Jeho užívání by však mělo být omezeno při funkční nedostatečnosti srdce, při hyperfunkci štítné žlázy a při blokádě močovodů.
Předpokládá se, že bylina obsahuje genosidové sloučeniny – orthosifoniny, mastné kyseliny, esenciální oleje, rostlinné oleje, saponiny, sapofoniny a draselné soli.
Bylina trubkovec obvykle přitahuje včely, motýly a nektarové ptáky. Rostlina dosahuje výšky 1,5 metru a má oválné listy. Květy jsou bílé jako kočičí kníry, stopky jsou snadno zlomitelné a čtvercové. Rostliny obvykle rostou na polích, na březích řek nebo na místech s vlhkou půdou. Trubkovec prospívá v nadmořské výšce nad 700 metrů nad mořem.
Babské rady na otoky kdekoliv na těle se opírají o použití bylinek a některých potravin. Bylinky je vhodné konzumovat v podobě nálevů 3x denně dle potřeby.
Lysimachia aquatica je plazivá bahenní vytrvalá bylina s výrazně žlutými květy. Kvete od května do července. Má ráda zamokřená stanoviště všeho druhu. Preferuje vlhké louky, lesy, zahrady, příkopy, rákosiny, bažiny. Je to pohledná rostlina vhodná na břeh zahradního jezírka. Její ideální umístění je na rozhraní vody a vlhkého břehu. Lysimachia aquatica je běžný druh naší přírody, nenáročná na druh substrátu a obsah živin.
Mochnička je celkem nenáročná bylina, která se uchytí v každé dobře propustné půdě na polostinném až stinném stanovišti, kde není příliš vlhko. Je optimální půdopokryvnou rostlinou pro lesní zahrádky, suché svahy nebo čelní partie bylinných záhonů, protože se některé druhy rychle rozrůstají. Lze ji také pěstovat na větších plochách pod stromy a keři. Přes zimní období částečně povadne, ale mrazy bez problémů přečká.
Její skvělou vlastností je, že netrpí na žádné choroby ani ji nenapadají škůdci.
Hvozdík, latinsky Dianthus, je bylina řazena do čeledi hvozdíkovitých, jednotlivé druhy pocházejí z různých částí světa, a to Evropy, Asie, Afriky i Ameriky. Hvozdík bývá pěstován především pro své krásné a pestré květenství, leckdy rozkvétají ve velké bohatství a tvoří nádherné koberce. Květy nezůstávají ozdobou jen na záhoně, ale často se používají k řezu, aby pak mohli zdobit domácnosti i nebytové prostory nejen svým vzhledem, ale i svou vůní. Mezi hvozdíky také můžete objevit ohrožené druhy a dokonce i kriticky ohrožené druhy, jako například hvozdík kartouzek sudetský nebo úzkolistý.
Jaterník podléška je nízká, 5 až 25 cm vysoká vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstají přízemní, dlouze řapíkaté, hluboce vykrojené celokrajné listy, listová čepel je rozdělena na tři vejčité laloky. Jsou tmavozelené, naspodu světlejší a jemně plstnaté, ve stáří jsou kožovité a lysé. Staré listy přezimují, mladé vyrůstají až po odkvětu. Jaterník podléška je lesní bylina kvetoucí modře brzy na jaře. Květy vyrůstají na chlupatých červenohnědých květonosných stvolech, kterých je na jedné rostlině až devět. Květy jsou podepřeny třemi podpůrnými listeny, které připomínají kalich, jsou oboupohlavné, většinou blankytně modré nebo fialové, vzácněji růžové nebo bílé, okvětních lístků bývá 5 až 10. Pestíky a tyčinky, kterých je velké množství, jsou umístěné na široce kuželovitém květním lůžku. Jaterník je opylován hmyzem, v případě potřeby je i samosprašný. Květy jaterníku se k večeru a při dešti sklánějí dolů a zavírají se. Během osmidenní doby kvetení se květní plátky prodlužují na dvojnásobek své původní délky. Jaterník kvete od dubna do května. Plodem je zobovitá nažka, na bázi s masíčkem s olejovitou kapalinou, která láká mravence. Rostlina je totiž myrmekochorní, to znamená, že šíření semen zabezpečují právě mravenci.
Kerblík lesní (Anthirscus sylvestris) je statná vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká. Lodyhy rýhované, duté, zpravidla lysé nebo jen dole štětinaté. Listy zpeřené, úkrojky zubaté; dolní listy řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, pochvy na okraji bělavě plstnaté. Okolíky dlouze stopkaté, okolíčky s obalíčky. Bílé nebo zelenavě nažloutlé koruny nepaprskují. Nažky jsou lesklé, čárkovitě kopinaté, s kratičkým zobánkem. Kerblík lesní kvete od května do srpna. Roste velmi hojně až obecně na loukách, v křovinách, podél cest a plotů.
Calocephalus lacteus je vytrvalá bylina patřící rovněž do čeledi hvězdicovitých. Dorůstá do výšky 5–7 centimetrů prostřednictvím oddenků, které se rozrůstají do šířky, čímž vytváří husté rohože vhodné jako pokrytí půdy. Šedé listí této rostlinky zajímavě ozvláštní váš záhonek a bíložluté kulovité květy na sebe upozorní od pozdního jara do začátku podzimu. Tento druh lze pěstovat kdekoliv a v jakékoliv půdě, od písčité až po jílovitou. Lépe roste na sluníčku či v polostínu. Dává přednost vlhké půdě, ale vydrží i období sucha. Ve volné přírodě dorůstá do výšky 10–30 cm a může být 1 až 1,5 m široký.
Rozchodník skalní (Sedum reflexum) je asi 7–12 cm vysoká vytrvalá bylina. Habitus v podstatě připomíná smrkovou větvičku. Pěstuje se jako půdopokryvná rostlina se vzpřímenou polohou stonků. Listy má našedlé, květy žluté, měchýřek (plod) se otevírá pouze za deště. Tento rozchodník také roste na suchých, slunečných místech, na skalkách. Kvete od června do července. Je mrazuvzdorný.
Rozchodník skalní obsahuje vitamín C, třísloviny, slizy, kyselinu jablečnou a vinnou, draslík a další látky. Má jemně nakyslou chuť, lze ho použít při přípravě salátů, polévek nebo pomazánek. Působí močopudně a stimuluje činnost střev. Některé rozchodníky vyrostou v novou rostlinu i z části stonku nebo z listu.
Lysimachia thyrsiflora je vytrvalá bylina vysoká 25–60 cm, lodyhu má přímou, nevětvenou nebo slabě větvenou, listy křižmostojné nebo v 3četných přeslenech, úzce kopinaté, přisedlé až poloobjímavé, květy v hustých hroznech v úžlabí středních lodyžních listů, většinou 6četné, koruna nálevkovitá, světle žlutá. Plodem je tobolka. Roste na trvale zaplavených nebo alespoň přechodně zaplavovaných březích tůní, slepých ramen, v bažinách a na rašelinných loukách, od pásma nížin až do podhůří. Lysimachia thyrsiflora na řadě historických lokalit vymizela, patří k ohroženým druhům naší květeny, zákon ji chrání v kategorii silně ohrožených druhů. Na Slovensku je řazena k druhům silně ohroženým. Zákonná ochrana přísluší druhu i ve Francii.
Libeček je asi 1,5 až 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek. Lodyha je navrchu bohatě větvená. Listy se podobají listům celeru, jen jsou mnohem mohutnější. Během léta, v červenci a srpnu kvete drobnými žlutými kvítky seskupenými do květenství, která vyrůstají na koncích lodyh. Plodem je dvounažka hnědé barvy. Celá rostlina má příjemnou kořenitou vůni.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že kerblík a libeček se liší vzhledem listů, barvou květů, vůní, výškou i mohutností. Nať libečku lze sušit a chuť jeho listů je často přirovnávána k chuti magi. Je skvělým kořením do polévek a omáček, pomazánek, masových pokrmů nebo luštěnin.
Na níže uvedených fotografiích můžete sami porovnat očité rozdíly těchto dvou rostlin.
Máta je vytrvalá bylina s hranatou lodyhou, dorůstající do výšky až 80 cm. Z lodyhy vyrůstají podlouhlé zubaté listy, podobné kopřivovým. Zpravidla jsou sytě zelené, ale někdy se, společně s lodyhou, zbarvují slabě do červena. V létě se rozvíjejí růžové až fialové květy v lichoklasech, které ale nepřinášejí žádná semena. Šíří se mnoha podzemními výběžky. Hlavní obsahovou látkou jsou silice, éterické oleje s mentolem. Máta peprná se na rozdíl od ostatních druhů mát nemnoží semenem, ale pouze kořenovými výběžky. Pro začátek si tedy musíme koupit alespoň jeden exemplář. Máta je ideální půdokryvná rostlina, rychle a silně se rozrůstající. Pokud si to nepřejete, můžete ji jednoduše vysadit do velkého květináče. V případě, že se na listech objeví rez, radikálně celou rostlinu seřízněte, rychle znovu obrazí. V chladných oblastech je doporučováno mátu na zimu přikrývat.
Smil italský je známý také pod názvem italské maggi či kari bylinka, v anglickém jazyce se nazývá curry plant. Bylina je nejaromatičtější po dešti. Možná znáte smil i ze suchých vazeb, v nichž doslova svítí jeho žluté květenství. Díky tomu, že si po usušení zachovává nepoškozený vzhled a barvu, se mu říká i nesmrtelka. Tato rostlina z čeleď hvězdicovité má keřovitý, kompaktní a mírně převislý vzrůst a její stříbřité zbarvení stonků i listů ji doslova předurčuje k dekorativním účelům. Kvůli chuti připomínající kari se zase smil využívá při přípravě orientálních pokrmů. Koření se jím rýže, velmi vhodný je do jídel z drůbeže a ryb, do grilovacích marinád, majonéz, polévek, omáček, zeleninových i masitých pokrmů. Celoročně lze přidávat jeho čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů, oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum) patří mezi již velmi dlouho pěstované kulturní rostliny a pochází původem ze zemí Středomoří, kde je dodnes velmi rozšířená. Je to jednoletá bylina. Má přímou lodyhu s trojčetnými listy, které jsou podobné listům komonice lékařské. Květy jsou žlutavě bílé barvy. Plody jsou tenké, až deset centimetrů dlouhé lusky. V každém z nich může být až dvacet semen. Právě tato semena jsou zdrojem důležitých látek využívaných jak ve farmacii, tak v přírodní medicíně a léčitelství i gastronomii. Jinak se též tato rostlina pěstuje jako krmivo pro dobytek.
Celá rostlina typicky kořenitě páchne. Chuť semen je kořenitě hořká a natrpklá. Nejvíce se pěstuje v Etiopii, Indii, Číně, Americe, Egyptě a Súdánu. Slouží jako léčivo, jako výživný prostředek i jako koření. Pískavice bývá součástí mnoha směsí koření, jako je indické kari. Používá se také k aromatizaci sýrů.
