Složky hnojiv

Zahrada

Zveřejněno dne 24.3.2014

Hnojiva jsou směsi používané pro zlepšení růstu rostlin. Obvykle jsou aplikována přes půdu (pro příjem kořeny) nebo hnojením listů (pro příjem listy). Hnojiva obvykle poskytují v různých poměrech tři hlavní biogenní prvky (dusík, fosfor, draslík), sekundární biogenní prvky (vápník, síra, hořčík) a někdy také stopové prvky, které jsou užitečné pro hnojení: bór, chlór, mangan, železo, zinek, měď a molybden.



Rozdělení zemědělských hnojiv

Podle původu:

  • statková neboli organická
  • průmyslová neboli minerální

Podle složení:

  • jednosložková
  • vícesložková neboli kombinovaná (dvojitá, trojitá)

Podle vlivu na půdní reakci:

  • kyselá
  • neutrální
  • zásaditá

Podle skupenství:

  • tuhá
  • kapalná

Podle účinnosti:

  • hnojiva přímá
  • hnojiva nepřímá

Hnojiva podle účinnosti

Přímá hnojiva obsahují přinejmenším jednu ze základních rostlinných živin buď v organické, nebo minerální formě. Dodávají rostlinám makro- nebo mikroprvky a patří mezi ně hnojiva průmyslová i statková. Nepřímá hnojiva neobsahují základní živiny v zásadním množství, ale vlivem na životní prostředí rostlin a metabolismus umožňují zvýšený příjem základních živin (což vede k vyšším výnosům). Patří k nim půdní kondicionéry, regulátory růstu (stimulátory i inhibitory), bakteriální hnojiva, inhibitory mikrobiotických procesů a podobně.

Hnojivo NPK

Hnojiva se používají ke zlepšení růstu rostlin. Neustálým pěstováním hospodářských plodin na omezeném prostoru dochází velmi rychle k vyčerpání živin z půdy a ke snížení její úrodnosti, proto se stalo téměř nutností dodávat do půdy živiny pomocí různých hnojiv. Hnojiv existuje celá řada od jednoduchých, obsahujících pouze jeden prvek, přes dvojitá až po trojitá, nazývána také plná hnojiva. Plná hnojiva jsou kombinací všech tří základních prvků potřebných k růstu – dusíku (N), fosforu (P) a draslíku (K). Z latinských názvů těchto tří prvků vzniklo i často používané označení pro plná hnojiva – NPK.

Hnojiva NPK kombinují dusík, fosfor a draslík, tedy základní prvky podporující zdravý růst rostlin. Hnojiva NPK se používají k základnímu hnojení půdy na začátku vegetace, to znamená ještě před výsadbou rostlin. Některé rostliny jsou velmi náročné na spotřebu těchto tří základních látek, proto jim mohou být dodány pomocí hnojiva NPK také v průběhu sezóny. Během sezóny se těmito přípravky často hnojí i rostliny s krátkou vegetační dobou. Pro podzimní hnojení jsou určeny speciální druhy hnojiva NPK. Předem připravená kombinace dusíku, fosforu a draslíku v těchto hnojivech je pro použití v jednotlivých ročních obdobích nesmírnou výhodou. Zahrádkářům tak odpadá starost s hledáním vhodného poměru těchto látek i se složitým mícháním. Zcela jednoduchá je i aplikace hnojiv NPK – připravené granule se zapraví do půdy.


Dusík

Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují, ale plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny dusíkatými hnojivy, poznáme podle velkého vzrůstu, velkých listů, ale takovéto rostliny se lehce ve větru lámou a jsou málo celkově odolné.

  • Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Vyrábí se přímou syntézou z plynů, takzvaným Haberovým procesem. Plynný amoniak v poslední době nahrazuje freony v chladírenství.
  • Dusičnan amonný NH4NO3 je další často používané hnojivo bohaté na obsah dusíku. Dnes se však stejně jako síran amonný (NH4)2SO4 a dusíkaté vápno neboli kyanamid vápenatý CaCN2 využívá méně. Dusičnan amonný se také používá k výrobě výbušnin, bengálských ohňů a samozápalných směsí.
  • Močovina (NH2)2CO neboli diamid kyseliny uhličité se jako hnojivo v poslední době využívá stále více. Její výroba je nenáročná a velmi levná. Močovina se také používá k výrobě kopolymerů, jako jsou například močovinoformaldehydové pryskyřice.

Ostatní dusičnany využívané jako hnojiva nejsou samy o sobě významné. Používají se hlavně ve směsi s dalšími látkami a vytvářejí tak komplexní hnojiva. Například dusičnan sodný NaNO3 a dusičnan draselný KNO3.


Draslík

Nedostatek draslíku znamená vážnou fyziologickou poruchu ve výživě rostlin. Projevuje se deformacemi listů, jejich svinováním, okrajovými nekrózami a zkracováním internódií. Rostlina s nedostatkem draslíku hůře hospodaří s vodou a je ohroženější k napadení patogeny. Vzhledem k vlivu na hospodaření s vodou nedostatek draslíku u rostlin výrazně ovlivňuje řadu metabolických a fyziologických funkcí, které jsou spojené s poklesem výnosu i jeho kvalitou. Rovněž se snižuje odolnost rostlin proti nízkým teplotám, suchu a podobně. U zelenin je omezena jejich skladovatelnost a chuťové vlastnosti. Nižší je i obsah vitamínu C. U obilovin se snižuje pružnost stébla, což zvyšuje nebezpečí poléhání. Při nedostatku draslíku dochází zpočátku k mírnému poškození rostlin, které však později může nabývat plošných a zřetelných projevů.

K typickým příznakům nedostatku draslíku v rostlinách patří hnědé suché nekrotické skvrny a svinutí listových špiček, stejně jako chloróza (žloutnutí) mezi listovými žilkami. Čepele listů jsou úzké, okraje listů se stáčejí směrem dolů, list má zvlněnou formu (réva, solanaceae). Nekrózy listů se objevují od okrajů a rozšiřují se až ke střední ose. List u ovocných stromů neopadává. Fialové skvrny se mohou objevit také na spodní straně listů. Růst rostlin a kořene, vývoj semen a plodů se obvykle s nízkým příjmem draslíku snižuje. Často se nedostatek draslíku projevuje nejdříve na starších (nižších) listech, protože draslík patří mezi mobilní živiny, což znamená, že rostlina může přesunout draslík rychle do nových listů, když má nedostatek draslíku. Nemocné rostliny mohou být náchylnější k poškození mrazem a nemocemi a příznaky těchto poškození mohou být často zaměňovány s poškozením větrem nebo suchem. Nedostatek draslíku vyvolává změnu habitu rostlin – tvoří se rosetové stadium. Hlavní stonek není vzpřímený a dlouhý, ale zkrácený a vytváří boční výhony. Rostliny nabývají keřovitý nebo metlovitý vzhled (hrách, obiloviny, brambory, rajčata). Příčinou je odumření hlavních výhonů od bazálních částí.

U brambor je velikost hlíz mnohem menší a výnos je nízký. Listy této rostliny se jeví jako matné a jsou často modrozelené barvy s chlorózou. Listy jsou malé. Objevují se tmavě hnědé skvrny na spodní a bronzový nádech na horních ploše listů. U košťálovin jsou listy modrozelené barvy a mohou mít nízký stupeň chlorózy. Suché nekrózy podél vnějších okrajů listů jsou běžné a listy jsou často hustě nahloučené, což je způsobeno pomalým růstem.

U rajčat jsou stonky dřevnaté a růst je pomalý. Listy jsou modrozelené barvy a plochy mezi žilkami jsou často vybledlé až bledě šedé barvy. Listy mohou mít také bronzový vzhled a objevují se na nich žluté a oranžové skvrny. Plody dozrávají nerovnoměrně a někdy mají zelené skvrny v blízkosti stonků.

U jablek jsou listy nekrotické a suché na okrajích, mají chlorózu mezi cévními svazky. Plody jabloní mají často mírně kyselou nebo dřevnatou chuť. U angreštu, rybízu a malin dochází běžně k odumírání prýtů a postranních větví. Přestože rostlina může v raných fázích nedostatku draslíku vytvářet mnoho květních pupenů, výnosy plodů jsou nízké a plody jsou nekvalitní. Při špatném zásobení draslíku jsou květy předčasně shazovány. Semena a plody jsou zakrnělé.

U mnoho druhů rostlin nedostatek draslíku způsobuje, že jsou více náchylné k poškození mrazem a některým chorobám než rostliny s odpovídající hladinou draslíku. Zvýšená odolnost vůči nemocem spojená s odpovídajícím množstvím draslíku naznačuje, že draslík má významnou úlohu v poskytování imunity rostlinám. Zvýšením hladiny draslíku u zkoumaných rostlin bylo prokázáno, že snižuje výskyt mnoha onemocnění. Nicméně rostoucí koncentrace draslíku nad optimální úroveň větší imunitu již neposkytuje.

Ochrana rostlin

  • Vápněním kyselých půd se zvýší schopnost omezit vyplavování draslíku z půdy. V dlouhodobém horizontu by struktura půdy měla být zlepšována přidáním kompostu nebo hnoje.
  • Použití hnojiv s obsahem draslíku. Pro zajištění účinku je zapotřebí adekvátní vlhkosti půdy.

Fosfor

Fosfor je pro rostliny klíčovým prvkem, zejména pro správnou tvorbu jejich reproduktivních orgánů. Fosforečná hnojiva poskytují rostlinám výživu ihned, nebo se v půdě postupně uvolňují. Historicky lze používání fosforečných hnojiv datovat do konce osmnáctého století. Na počátku tohoto typu hnojiv stála kostní moučka získaná mletím kostí a také popelem z kostí. Průmyslová produkce fosforečných hnojiv sahá do devatenáctého století. Hlavními surovinami pro jejich výrobu byla již zmíněná kostní moučka a také koprolit. Koprolit jsou zkamenělé výkaly živočichů. Později byly tyto suroviny nahrazení fosfority a apatity. Apatit je zvláštní druh fosfátu. Zdrojem fosforu jsou železné rudy, ze kterých se fosfor spolu s vápníkem odstraňuje. Fosforečná hnojiva můžeme rozdělit na rozpustná ve vodě, rozpustná v citranu amonném, rozpustná v kyselině citrónové nebo silných minerálních kyselinách. Komerčně asi nejznámějším fosforečným hnojivem je takzvaná Thomasova moučka. Thomasova moučka patří mezi fosforečná hnojiva, která vznikají při zpracování rudy. Častou volbou při hnojení fosforem jsou rudy magmatického původu neboli apatity. Nejpoužívanějším apatitem je fluorapatit. Při hnojení fosforem je třeba dbát na takové faktory, jako je samotná forma fosforu (rozpustnost), jaké jsou půdní vlastnosti (vlhkost, reakce, teplota) a jaká je příjmová kapacita hnojené plodiny.


Přírodní hnojivo ze slepičinců

Pokud chováte slepice a nebo máte přístup ke slepičímu trusu a řešíte z čeho vyrobit domácí hnojivo na květiny, tak zde přinášíme recept, jak vyrobit tekuté hnojivo z jejich kuřinců. Do velkého sudu dáme 5 dílů kuřinců a k nim přidáme 15 dílů vody. Směs důkladně promícháme a necháme ustát dva týdny při občasném promíchání. Sud je dobré umístiti na slunné místo, aby ho mohlo prohřívat slunce. Teplo je velmi důležité pro vznik kvalitního hnojiva z kuřinců. Po uplynutí doby přepustíme tekutou část do jiné nádoby a oddělíme tím sedlinu. Získanou tekutinu ze slepiřinců pak přidáváme do zálivky v poměru 1 díl hnojiva na dva díly vody. Tekuté hnojivo ze slepičinců je bohaté na dusík a fosfor a proto je vhodné pro rostliny v období květu a zrání.


Nejlepší hnojivo pro jahody

Když začnou na jahodnících rašit listová srdéčka, je čas keříky přihnojit. Dáme však pozor, aby hnojivo nenapadalo na mladé listy, mohlo by je popálit.

Rozhozené hnojivo zapravíme do půdy při první okopávce, která může být v meziřadách dosti hluboká.

Velmi výhodné a účinné je přihnojování rostlin granulovaným kravským hnojem, který můžeme koupit ve specializovaných zahradnických prodejnách, ale i ve větších supermarketech. Vzhledem k vydatnosti hnojiva stačí přidat ke každé rostlině asi polévkovou lžíci granulí a při okopávce ji zahrnout do blízkosti rostliny. U granulí popálení listů nehrozí.

Nejlepší hnojivo na trávník

Způsob, jak nejlépe hnojit trávník, je popsán zde.

Nejlepší hnojivo pro hortenzie

Hortenzie hnojíme každoročně a pravidelně kombinovanými hnojivy bez vápníku a přidáváme dostatek humusu a rašeliny.

Dbáme na vyváženou výživu a nepřehnojujeme dusíkatými hnojivy, aby nové letorosty dobře vyzrály a v zimě nenamrzaly.

Keře je vhodné mulčovat rozdrcenou borkou nebo dřevěnými štěpky, které nejenže udržují půdu bez plevelů, udržují vláhu a dodávají humus, ale v zimě také chrání rostliny před velkým promrznutím.

Hotové hnojivo Cererit

Cererit je kombinované bezchloridové granulované hnojivo se stopovými prvky určené k výživě ovoce, zeleniny, chmele a okrasných rostlin. Obsahuje základní živiny (dusík, fosfor, draslík), dále hořčík a stopové prvky (bór, molybden, zinek, měď). Svým složením patří Cererit ke komplexním hnojivům zajišťujícím rostlinám všechny důležité živiny potřebné pro jejich vývoj a růst. Z celého sortimentu průmyslových hnojiv je Cererit nejpoužívanější hnojivo mezi zahrádkáři a pěstiteli. Aplikuje se rozmetáním a zapracováním do půdy při její přípravě k setí nebo sázení a přihnojování během vegetace. Doporučuje se rozdělit dávku hnojiva v poměru 2/3 dávky před výsadbou (základní hnojení) a 1/3 dávky k přihnojení během vegetace. Po rozpuštění je vhodný k hnojení zálivkou.

Velmi účinné je toto hnojivo při hnojení košťálovin, kořenové zeleniny, plodové zeleniny, brambor a okrasných rostlin. U ovoce je vhodné pro jádroviny, peckoviny, drobné ovoce a chmel.

Cererit – cena

Tady je uvedena nejnižší cena hnojiva Cererit.

Hotová hnojiva DAM

DAM je kapalné dusíkaté hnojivo obsahující 30 % dusíku, z toho jednu čtvrtinu ve formě amonné, jednu čtvrtinu ve formě dusičnanové a jednu polovinu ve formě amidické. Tvoří jej roztok dusičnanu amonného a močoviny. Ve 100 litrech obsahuje 39 kg N (dusíku), při 25 °C má hustotu 1 300 kg/m3, vysolovací teplota je -10 °C.

Pro určení potřeby hnojení dusíkem se doporučuje využít platných normativů a dalších objektivních diagnostických postupů (například rozbory půd a rostlin) při zohlednění hnojení statkovými hnojivy a vlivu předplodiny. DAM je možno použít k základnímu hnojení, k přihnojování během vegetace, k urychlenému rozkladu zorané slámy a k přípravě široké palety NPK suspenzí. Pro základní dusíkaté hnojení při přípravě půdy před setím lze DAM použít ke všem plodinám, zvláště k jařinám. Velmi vhodně zapadá do systému předzásobního hnojení fosforem a draslíkem. Dobře se uplatní i v systému minimálního zpracování půdy k meziplodinám. U semen citlivých na vyšší koncentraci čpavkového dusíku (jeteloviny, řepy a podobně) nepoužíváme DAM těsně před setím. Vzhledem k tomu, že DAM obsahuje rychle i pozvolně působící formy dusíku, je možno jím hnojit na jaře před setím (se zapravením) a na půdách s dobrými absorpčními vlastnostmi jednorázově po celou dobu vegetace (jarní ječmen, oves, směsky na zeleno a jiné). K přihnojování během vegetace se používá buď v nezředěném stavu (především ke hnojení obilnin, řepky a travnatých porostů), nebo zředěný (zejména při dávkách dusíku pod 10 kg N/ha-1 a u většiny dvouděložných rostlin). DAM je možno bez omezení aplikovat na nekvetoucí porosty. Na kvetoucí rostliny lze aplikovat jen v době mimo letu včel. Společná aplikace s povolenými přípravky na ochranu rostlin je možná a výhodná.

Autor: © Jakub Vinš
Foto:
© Geograph

referenční odkaz

VINŠ, Jakub. Složky hnojiv [online]. ČeskéNápady.cz, 2014-03-24. Dostupné online.


Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 5 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku



Sitemap | RSS