Rebarbora

Vaření a pečení

Zveřejněno dne 15.10.2016

Rebarbora, jinak také reveň, je zelenina, která přišla do Evropy z Mongolska, Číny a Zabajkalí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně užívala jako lék a potravina. Především Arabové ji rozšířili do celého světa. V Evropě ji nejdříve začali využívat Němci a Angličané, od 18. století ji znali už téměř všude.



Co je to rebarbora

Rebarbora je zelenina, ze které se používají řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, se kterými se nakládá jako s ovocem. Připravují se z nich moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužívejte hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy z rebarbory.

Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků.


Pěstování

Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).

Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.

Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.

Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a křehké řapíky, ale pokud není v dosahu dostatečné množství sazenic z odkopků, je možné je použít. Rostou vcelku dobře, ke sklizni mohou být již druhý rok po výsevu.

U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové. Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče. Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.


Sklizeň

Sklizeň se provádí postupně, jak řapíky narůstají, a to od dubna do poloviny až konce června. Z rostliny lze sklidit asi třetinu listů, aby se příliš nevysílila. Při sklizni zbavujeme rostlinu listů a pro tvorbu nových potřebuje solidní přísun živin. Na zimu proto k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení by měla mít rebarbora zhruba od července klid, aby zesílila a příští jaro dala opět solidní výnos.

Jak reveň zpracovávat: Nejprve musíme z řapíku stáhnout tvrdou slupku, řapíky nakrájet na dílky a krátce je povařit s cukrem a skořicí (přidat můžeme i vanilku). Rebarbora má specifickou kyselou chuť, kterou povaření s cukrem poněkud otupí, ale ne zcela potlačí. Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou. Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit. Tuto zeleninu používáme podobně jako ovoce, připravujeme z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny či koláče. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí, protože reaguje se šťávou z rebarbory.


Je rebarbora jedovatá?

Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.

Rebarboru musíme používat v rozumné míře. Velkou zajímavostí je, že rebarbora je zároveň bylina, z níž se využívá kořen, který je dokonce označován jako droga. Droga se používá při snížené chuti k jídlu, ke zlepšení vylučování žluči do střeva, při poruchách zažívání a nechutenství spojených s nadměrnou tvorbou žaludeční kyseliny. Podání nižších dávek kořene je vhodné proti průjmovému působení tříslovin, vyšší dávky naopak působí díky antrachinonům projímavě. Droga není vhodná pro těhotné ženy a kojící matky.


Rebarbora a zdraví

Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.

Obsah látek v rebarboře:

  • Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
  • Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
  • Vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
  • Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
  • Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
  • Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
  • V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.

Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!

Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.


Kde se dá rebarbora koupit

Rebarbora se dá koupit na farmářských trzích a v hypermarketech. V Anglii se však zářivě červené stonky rebarbory objevují běžně v obchodech již od ledna a čeká na ně mnoho příznivců dobrých chutí. Jedná se o rychlenou rebarboru, unikátní svým pěstováním v takzvaném Yorkshirském trojúhelníku, území mezi městy Leeds, Wakefield a Morley v hrabství Yorkshire. Rebarbora se zde pěstuje ve vyhřívaných halách v naprosté tmě, a to poté, co byla dva roky vystavena slunci, nepřízni počasí, ale i mrazu na polích, což je typické pro oblast blízko Skotska. Rebarbory se v listopadu přemístí do tmavých a teplých podmínek, kde jsou klamně nastaveny podmínky k růstu, jako kdyby bylo jaro. Právě v tomto umělém prostředí tepla a temna se z kořenů plných sacharidů, kde se koncentrovala a díky pozdějším mrazům uchovala energie ze slunce, uvolňuje do stonků fruktóza, jak se rostlina urputně snaží ke svému růstu vyčerpat ze sebe co nejvíce energie. Sklizeň probíhá při svíčkách, aby se nenarušil další růst, trvá od ledna do konce března a výsledkem jsou mimořádně křehké stonky rebarbory s jemnou, mnohem sladší chutí, než jsme zvyklí u běžné rebarbory.

Rychlená rebarbora je sladší než letní rebarbora, přesto vyžaduje dosladit cukrem a projít tepelnou úpravou, aby se z ní získala ta nejlepší jemně hořkosladká chuť. Pro svůj někdy až zemitý nádech a lehce hořkou chuť se může podávat i jako příloha k vepřovému masu, zvláště luxusním doplňkem je ke smažené makrele. Nejlepší uplatnění rebarbory je však u sladkých dezertů, a to nejen pro její efektní barvu, nádherně vyzní například v želé, džemech, kompotech a drincích.

Chutí se nejlépe hodí doplněná pomerančovou kůrou, badyánem a kardamomem. Úplně nejjednodušší je nechat vyznít její chuť zapečením s hnědým cukrem a orientálním kořením a koupat ji ve vlastní sladké šťávě. Nebo můžete udělat obrácený koláč plný rebarbory jako rychlý a neotřelý dezert, doplněný nejlépe vanilkovou zmrzlinou nebo jen kopečkem zakysané smetany, případně plnotučného jogurtu.


Recepty z rebarbory

Kompot

Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra

Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.

Syrová rebarbora

Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.

Džem

Ingredience: 1 dl vody, 1 balíček Gelfix Extra 2 : 1, 10 dkg rozinek, 80 dkg rebarbory, 50 dkg cukru, 2 banány

Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.

Marmeláda

Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice

Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.

Rebarbora na slano

Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku

Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.

Rebarbora s tvarohem

Ingredience na těsto: 250 g hladké mouky, 150 g másla nebo Hery, 150 g moučkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce smetany nebo jogurtu, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva

Ingredience na drobenku: 150 g hrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, trochu skořice (na ovonění drobenky)

Ingredience na náplň: rebarbora, trochu vanilkového pudinku, cukr, 2 tvarohy, 1 krémová kysaná smetana, 1 žloutek, moučkový cukr

Postup: Nejprve připravíme rebarboru. Oloupeme ji a nakrájíme na asi centimetrové kousky. Rozpustíme kousek másla a rebarboru na něm podusíme přibližně tak 5 minut. Přidáme cukr podle chuti a vmícháme pudinkový prášek na zahuštění (rebarbora totiž pustí šťávu). Je možné ještě přidat zlaté rozinky, ale nemusí být. Dáme zchladnout. Předem připravíme také tvarohovou náplň. Tvarohy rozšleháme s moučkovým cukrem, přidáme žloutek a nakonec zakysanou smetanu. Dáme také do chladna. Pokud máme vše vychlazené, tak se dáme do přípravy těsta na koláč. Utřeme tuk s cukrem a postupně zašleháme žloutky a vanilkový cukr. Do žloutkové směsi vmícháme mouku prosetou s práškem do pečiva, smetanu nebo jogurt a nakonec po částech opatrně ušlehaný sníh. Těsto rozetřeme na vymazaný a hrubou moukou vysypaný hlubší pekáč a lžící klademe kopečky tvarohové náplně, kterou po těstě opatrně rozprostřeme. Na tvaroh stejným způsobem klademe rebarboru a také opatrně rozprostřeme. Nakonec hustě posypeme drobenkou. Pečeme na 180 °C (horkovzdušná trouba na 170 °C) cca 35–40 minut. Můžeme použít i kulatou formu.

Koláč z rebarbory

Ingredience: 1 lžíce rozinek, 1 kg rebarbory

Ingredience na ozdobu: 3 lžíce cukru, 1/2 lžičky mleté skořice

Ingredience na náplň: 200 g tvarohu, 1 lžička vanilkového cukru, 4 lžíce cukru, 1 vejce, 1 lžíce hladké mouky, 3 lžíce mléka

Ingredience na těsto: 125 g másla, 6–8 lžic studené vody, 20 g cukru, 1 špetka soli, 250 g hladké mouky

Postup: Připravíme si nejdříve linecké těsto, a to z mouky, másla, špetky soli a cukru. Podle potřeby přidáme vodu a rychle zpracujeme na pevné těsto, které necháme na chvíli vychladit v ledničce. Rebarboru oloupeme, omyjeme a nakrájíme na kousky. Můžeme ji i zasypat několika lžičkami cukru, aby nebyla tak kyselá. Tvaroh, cukr, vanilkový cukr, mléko, vejce a mouku smícháme. Těsto vyválíme na pomoučeném vále. Dortovou formu vymastíme a dáme do ní těsto. Vytvoříme okraj asi 4 cm vysoký. Rebarboru rozdělíme rovnoměrně na těsto. Zalijeme tvarohovou hmotou a posypeme omytými rozinkami. Koláč pečeme asi 40 minut na 200 °C. Smícháme cukr se skořicí a posypeme jím ještě horký koláč.

Moučník z rebarbory

Ingredience: 220 g moučkového cukru, 120 ml teplé vody, 4 vejce, 1/2 balíčku kypřicího prášku, 120 ml oleje, 300 g polohrubé mouky

Ingredience podle potřeby: mletá skořice, rebarbora, cukr moučka

Postup: Rebarboru omyjeme, oloupeme a nakrájíme na menší kostky. V míse promícháme polohrubou mouku s práškem do pečiva. Bílky oddělíme od žloutků. V jedné nádobě ušleháme tuhý sníh z bílků, ve druhé nádobě šleháme žloutky s moučkovým cukrem do pěny. Ke zpěněným žloutkům pomalu zašleháváme 120 ml oleje a poté i 120 ml teplé vody. Ušlehanou hmotu přilijeme k mouce s cukrem a promícháme. Nakonec zlehka do těsta zamícháme sníh z bílků. Těsto nalijeme do pekáče nebo na hluboký plech, který předem vytřeme olejem a vysypeme moukou. Těsto posypeme po celé ploše nakrájenou rebarborou a mletou skořicí. Pečeme pozvolna asi 40 minut. Upečený litý rebarborový moučník necháme vychladnout a pak pocukrujeme.

Muffiny z rebarbory

Ingredience: 2 hrnky hl. mouky (může být i celozrnná), 3/4 hrnku třtinového cukru, 2 lžičky kypřicího prášku, 1 lžička mleté skořice, 1/2 lžička sody na pečení, 1/2 lžičky mořské soli, 1 hrnek zakysané smetany (můžete použít i plnotučné kysané mléko, kefír), 120 g másla, 2 vejce, 1 lžička vanilkového extraktu, 2 hrnky rebarbory (oloupané, na malé kostičky nakrájené)

Ingredience na posypání: 3 lžíce třtinového cukru, 1/2 lžičky mleté skořice, 1/2 lžičky zázvoru, 1/2 lžičky kardamomu

Postup: Předehřejte troubu na 200 °C. Připravte si rebarboru. Formu na muffiny vymažte nebo vyplňte papírovými formičkami. Ve velké míse smíchejte mouku, cukr, prášek do pečiva, skořici, sodu na pečení a sůl. V malé míse smíchejte smetanu, rozpuštěné máslo, vajíčka a vanilkový extrakt do hladkého krému. Lehce vmíchejte smetanový krém do moučné směsi, tak aby se vše propojilo, ale nepřemíchejte! Jemně vpracujte rebarboru a rovnou plňte do formiček. Posypte povrch těsta směsí cukru a skořice nebo zázvorem, či kardamomem, to dodá muffinům křupavou, voňavou a lehce pikantní krustu. Pečte 18–20 minut nebo otestujte špejlí. Nechte vychladnout na roštu.

Autor: © svevi
Foto:
© 428MDK29

referenční odkaz

VINŠOVÁ, Světluše. Rebarbora [online]. ČeskéNápady.cz, 2016-10-15. Dostupné online.

Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články



Sitemap | RSS