Prunus laurocerasus

Zahrada

Zveřejněno dne 9.10.2016

Bobkovišeň patří mezi oblíbenou stálezelenou dřevinu, vhodnou jak do živých plotů, tak do krycích stěn nebo rozvolněných skupin.



Prunus laurocerasus

Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.

Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.

Druhy

Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.

Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.

Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy. Složená květenství jsou vzpřímená, plná drobných bílých květů, které voní po šeříku a často se na keři objevují i na podzim. Tento keř kvete velmi bohatě. Má lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou však nejedlé.

Mano má sytě až tmavě zelené vysoce lesklé listy, které jsou na rubu velmi světlé. Rostou vzpřímeně a hustě. Jsou velké přibližně 6 x 3 cm a od ostatních bobkovišní se snadno rozpoznají podle vejčitého tvaru listu. Keř je bohatě rozvětvený a olistěný již od země a není potřeba stříhat, přestože jej lze tvarovat dle libosti.

Zabeliana má drobné bělavé květy sestavené do hroznovitých květenství. Na keři se objevují v průběhu dubna a května a svou šeříkovou vůní lákají motýly. Plody jsou drobné, černé, lesklé peckovice, které jsou nejedlé.

Schipkaensis má květy bílé, sestavené ve štíhlých hustých hroznech. Objevují se na keři od května do června. Plody jsou drobné černé peckovičky. Rostlina je po požití mírně jedovatá. Kořenový systém je dlouhý, bohatě větvený.

Herbergii je hustě rostoucí odrůda s podlouhlými sytě zelenými, neopadavými, velmi lesklými listy. Roste středně rychle a na rozdíl od další plotové odrůdy Caucasica již v mladém věku rozkládá spodní větve do stran, takže tvoří velmi efektní pyramidální tvar, takže se hodí i do výsadby jako solitérní keř. Hojně se využívá do živých plotů, které je nejlépe prostříhávat ručně, abyste nepřeřízli její atraktivní listy. Řez provádějte od konce března do konce července.

Rotundifolia je jednou z nejpoužívanějších odrůd bobkovišní v Anglii, zemích Beneluxu i v jižní Evropě. Nabízí středně zelené, poměrně velké listy, které mají oválný až okrouhlý tvar, čímž se odlišují od běžných bobkovišní, jejichž listy bývají spíše kopinaté, protáhlé a temně zelené. Velice ceněná je pro svou stavbu – větve rostou vcelku symetricky jedna nad druhou, takže svými přírůstky, které jsou vždy hustě olistěné již od země, dokonale zaplní pohled ze všech stran a rostlina má velmi ucelený vzhled.

Novita je novodobou senzací mezi bobkovišněmi. Konečně se podařilo vyšlechtit otužilý druh, který má všechny atributy dříve choulostivých kultivarů: je vzrůstná, má velké listy příjemné barvy, rychle roste a je na velkolistou bobkovišeň překvapivě velice mrazuvzdorná. Jedná se o selekci odrůdy Rotundifolia, které je tedy i velmi podobná, ale možná ještě o něco pěknější. Listy jsou mírně do špičky, lesklé, kožovité, 10–15 cm dlouhé, svěže zelené barvy jako mladé a mění se v tmavě zelenou s o něco světlejším žilkováním. Oproti Rotundifolii má listy více rozevřené od větvičky, takže se plně ukáže jejich krása.


Pěstování

Rostlina není náročná na pěstování. Některé bobkovišně jsou mrazuvzdorné do -25 °C, ale především velkolisté druhy jsou citlivé na mráz. Mladé exempláře je lepší na zimu připravit, protože mrazy poškozují zvláště mladé výhony. Malé rostliny přikrýváme chvojím, větší chráníme bílou netkanou textilií. Kořenům opatříme vrstvu suchého listí.

Při výsadbě vybíráme slunné nebo mírně přistíněné stanoviště. Příliš slunné stanoviště nebo vápnitá půda mohou způsobit žloutnutí listů. Přidáním hořké soli nebo upravením pH půdy na kyselou reakci žloutnutí listů odstraníme.

Bobkovišeň využijeme jako solitérní rostlinu, podrost, k výsadbě živého plotu i pro nádobové pěstování. Pro obsah glykosidu amygdalinu, který se v organismu štěpí na kyanovodík, který je jak známo jedovatý, ji nepěstujeme v místech, která jsou volně přístupná dětem. Ty by mohly černé, lákavě lesklé plody zkoušet ochutnat. V léčitelství se kožovité listy používaly k výrobě sedativ.


Množení

Možno množit pod sklem řízkováním. Řízky odebíráme na konci srpna, cca 10 cm dlouhé. Necháme pouze 2 až 3 listy. Než je zasadíme do země, namočíme je do růstového stimulátoru. Zakořeněnou rostlinu přemístíme ven až na jaře.

Řez

Na konci zimy je nejlepší čas k provedení řezu, pokud je potřebný. V živých plotech rostlinu stříháme v srpnu. Řez provádíme klasickými nůžkami, nikoliv křovinořezem.

Choroby

Bílý povlak na listech (padlí) likvidujeme přípravkem Champion 50 WP. Houbová infekce může způsobit suchou skvrnitost listů, které časem opadávají. Aplikujeme tedy fungicid, například Dithane.

Plody

Mnohé zdroje tvrdí, že jsou plody jedovaté a u domácích zvířat vyvolávají otravu. Také dětem by mohly být osudné. Nedoporučuje se tedy jejich výsadba poblíž keřů plodících ovoce.


Prodej a cena

Bobkovišeň se dá koupit v zahradnictvích, marketech nebo v internetových obchodech. Její cena závisí na druhu, ale řádově se pohybuje kolem 90 korun za kus.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © 4028mdk09

referenční odkaz

VINŠ, Michal. Prunus laurocerasus [online]. ČeskéNápady.cz, 2016-10-09. Dostupné online.



Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články



Sitemap | RSS