Magnólie

Zahrada

Zveřejněno dne 14.12.2015

Tyto překrásné dřeviny kvetoucí nezaměnitelnými velkými, pevnými květy, většinou v odstínech fialové a růžové, a typické svou vůní po ovoci patří k ozdobám našich zahrad. Předkové dnešních magnólií neboli šácholanů rostli již v době, kdy po naší zeměkouli kráčeli dinosauři. V 18. století popsal francouzský botanik Charles Plumier kvetoucí strom z ostrova Martinik a dal mu rodové jméno po dalším francouzském botanikovi Pierre Magnolovi. Do Evropy přivezl první magnólii v 17. století misionář a sběratel rostlin John Banister, to ale ještě nebyla známa pod svým rodovým jménem.



Výskyt

Magnólie se nejvíce vyskytují v mírném až tropickém pásmu Asie a Ameriky. Největší počet druhů najdeme ve východní a jihovýchodní Asii (ve staré Číně dokonce využívali jejich léčivých vlastností a dodnes je považují za symbol ženské krásy, čistoty a sladkosti). Na americkém kontinentě pak roste nejvíce druhů v Kolumbii, kde jsou mnohé z nich místními endemity.


Pěstování magnólie

Stálezeleným druhům magnólií se daří jen v tropickém pásmu, u nás by nepřežily zimu. Proto se tu dlouhodobě pěstují jen opadavé druhy. A není to nikterak složité. Pro magnólii vybírejte slunná stanoviště, která jsou zároveň chráněná před severním větrem a mrazem. Nesázejte ji poblíž zdí a velkých betonových nebo asfaltových ploch – z nich sálající teplo by ji mohlo výrazně poškodit. Mladým rostlinám nesvědčí ani přímé a ostré slunce. Magnólie vyžadují dobře propustnou mírně kyselou půdu. Vysoký obsah vápníku v půdě může vyvolat tzv. chlorózu – žloutnutí listů (hlavně z jara). Proti ní pomáhá přihnojování organickými hnojivy, která obsahují železo. Magnóliím nesvědčí ani přemokřená půda, kdy kořeny hnijí a rostlina následně odumírá.

Při zasazování berte v úvahu, že se jedná o rozložitý solitér, který potřebuje kolem sebe dostatek prostoru a nesnáší přesazování. Proto je lepší koupit již vzrostlé exempláře. Při výběru dbejte na to, aby kořenový bal nebyl přeschlý. Magnólii vysazujte nejlépe v březnu až dubnu, můžete i začátkem podzimu. Vykopejte jí prostornou jámu, hlínu smíchejte s rašelinou nebo kompostem. Nesázejte ji příliš hluboko. Patří totiž k rostlinám, které koření mělce. Z tohoto důvodu není dobré ji okopávat. Okolí zasazené rostliny pokryjte mulčovací kůrou nebo posekanou trávou. Udrží se tak správná vlhkost a hlavně v létě nebude půda tak rychle vysychat. Čerstvý kompost nebo rašelinu přisypte k magnólii i na podzim – mladé rostliny tak ochráníte před mrazem. To samé můžete zopakovat i na jaře, kdy rostlině dodáte potřebné živiny. Magnólie, pokud možno, nestříhejte. Pouze jestliže chcete vytvarovat keř nebo omezit její vzrůst. Udělejte to ale ihned po odkvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Aby plně vynikla krása magnólie, je dobré zasadit ji, v dostatečné vzdálenosti, před vzrostlé zelené jehličnany např. tisy. Zároveň ji tak ochráníte před nepřízní počasí.


Druhy magnólie

Magnólie je rozsáhlý rostlinný rod, který zahrnuje okolo dvou set jednotlivých druhů. Jsou to jednak stromy a keře stálezelené, rostoucí v tropickém pásmu, tak opadavé, které jsou mrazuvzdorné a známé z našich zahrad. Barva květů je nejčastěji růžová, růžovo-fialová, růžovo-bílá, vyskytují se ale i druhy vínové, vínově-červené, bílé nebo žluté.

K nejvíce vysazovaným u nás patří Magnolia soulangiana. Tento solitér dorůstá výšky 5-8 m a vytváří rozložitý, bohatě větvený keř. Je proto vhodný do větších zahrad nebo parků. Vyznačuje se hojností růžovobílých květů, které jsou velké (u starších exemplářů jsou až 20 cm široké) a mívají až 18 korunních plátků. Tento strom nakvétá velmi brzy, když je rostlina ještě bez listů. O to více květy vyniknou. Rizikem ale je, že vlivem mrazu mohou namrznout, zhnědnou a opadají. K oblíbeným patří také Magnolia stellata, jejíž květy jsou bílé a svým tvarem připomínají hvězdu. Keř dorůstá výšky maximálně 3 metrů (roste spíše do šíře), je proto vhodný i do menších zahrad. Milovníci tmavších barev jistě ocení vínově kvetoucí Magnolii liliifloru Nigru, která vykvétá až v květnu (nehrozí ji tedy mrazy) nebo jí podobnou Magnolii rusticu Rubru, jejíž květy vypadají jako baculatý vínovo-fialový tulipán nebo Magnólii genii.


Magnólie genie

Je novinkou z Nového Zélandu a je výsledkem několikaletého šlechtění a křížení. Vznikl tak druh, jenž se vyznačuje sytě červeno-vínovou barvou květů tulipánovitého tvaru, které neblednou. Jsou složeny z 6 – 12 okvětních lístků a dosahují velikosti až 15 cm. První květy se objevují koncem dubna, začátkem května. Keř vydrží nakvétat až do léta, kdy už je rostlina také olistěná pevnými tmavě zelenými listy. Kvete již jako dvouletá. Nerozrůstá se tolik do šířky a je proto vhodný i do menších zahrad či předzahrádek.

Zde se můžete podívat, jak vypadá magnólie genie.

Magnólie sunsation

Tento druh je typický svými překrásnými žlutými květy s růžovo-červeným stínováním. Dorůstá maximální výšky 3 – 4 metry. Proto ji ocení ti, kteří disponují menšími zahradami.

Zde se můžete podívat, jak vypadá magnólie sunsation.

Autor: © Ing. Romana Šebková
Foto: ©
Piotr Kuczynski

referenční odkaz

ŠEBKOVÁ, Romana. Magnólie [online]. ČeskéNápady.cz, 2015-12-14. Dostupné online.



Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku



Sitemap | RSS